Minule jsme vás opustili v červnu roku 1208, a to nikoli doma, ale v Bamberku. Za přítomnosti českého krále Přemysla Otakara I. tu byl zavražděn císař Filip Švábský.

Ve schůzce sedmdesáté druhé se setkáme opět s českým králem Přemyslem Otakarem I., ale hlavně s jeho rodinou.

Na této schůzce se rozloučíme s prvním českým panovníkem, obdařeným dědičnou královskou hodností – Přemyslem Otakarem, toho jména Prvním, a začneme se věnovat jeho synu.

„Ze všeho, co víme králi Václavu I., se nám jeví, že byl panovníkem způsobným a rázným.“ Ano, to určitě byl, František Palacký není z těch, co si vymýšlejí. 

Během té spousty let, kterou jsme urazili, jsme už potkali velice četný zástup osobností, a jak budeme houštím a planinami české historie postupovat, bude jich víc a víc.

Ocitáme se uprostřed třináctého století, a to je doba, kdy Evropou zněla válečná polnice. Zcela výjimečně tento signál neznamenal pranici Evropanů mezi sebou.

Tentokrát se setkáme s jistým čtrnáctiletým výrostkem, který měl jméno po svém dědečkovi – Přemysl Otakar. 

Bereme za kliku a vstupujeme do dveří, abychom se za nimi setkali v komnatě zvané Minulost s paní, která dostala krásné jméno Zdislava, což znamená „zde slavná“.

„Na Moravu s ním!“ Nejsme si jisti, jestli poslal král Václav svého synka Přemysla Otakara na Moravu zrovna těmito slovy, ale nějak podobně to říct musel.

Přemysl Otakar II. je považován za otce a nejvelkorysejšího zakladatele středověkých měst. Založil jich sám asi pětadvacet, ale za jeho vlády jich vzniklo kolem padesáti.