Rostislav Taud

„Známá známé je viděla“ nebo „Říkala to švagrová od kolegyně z práce“ a „šiřte to dál, protože tohle se ve veřejnoprávních médiích nedozvíte“. Pozor na podobné e-maily.

Šlo o záměr, nebo nešťastnou náhodu? Na to musel odpovědět experiment a posudek odborníka z oboru biomechaniky. Přestože závěry mluvily jasně, pachatel se nikdy nepřiznal.

Mohutné pátrání připomínalo vojenské manévry. Zasáhnout museli věhlasní detektivové bezpečnostního oddělení pražské kriminálky v čele s policejním radou Václavem Oličem. 

Začalo to zjevením Panny Marie a skončilo vraždou. Chyběl motiv, svědek i vražedná zbraň. Soud měl ale i přesto jasno.

Případ z roku 1926 není jen prachobyčejná loupež. Představuje i hlubokou sociální sondu do života lidí na malém dělnickém předměstí. Svědčí o snaze držet při sobě.

Případ mrtvého muže, který spadl z kola, byl rychle uzavřen jako nešťastná náhoda. Ined po pohřbu se však začalo šuškat něco jiného...

Představoval se jako vědec a vynálezce, ale neměl ani střední školu. Dokázal si ale vždycky najít ty správné kontakty. Neváhal zamířit ani do politiky.

Mělo to vypadat jako znásilnění. Kriminalisté proto nehledali jen vraha, ale i motiv. Zprvu netušili, že proti nim stojí mimořádně psychicky odolný pachatel.

Ze začátku to vypadalo jen jako série krádeží cenných obrazů ze zámků a galerií. Ale pak případ dostal úplně jiné rozměry. Detektivové dokonce luštili i tajné písmo.

Smrt strážce zákona pár dní před Vánocemi jen kvůli pár stokorunám. Případ odhaluje policejní postup rekognice. První případ u nás vyřešený díky průmyslovým kamerám.