Rostislav Taud

Vraha obchodníka v česko-německém pohraničí se dlouho nedařilo najít. Dokud mladý četník nepřišel s překvapivou vyšetřovací verzí.

V létě roku 1984 se ztratila pětiletá dívka. Když ji našli, tuhla při tom pohledu krev v žilách i zkušeným kriminalistům.

Zrádce, sadista, vrah. Miloval pocit nadřazenosti a peníze. Proto byl ochoten jít i proti svým sousedům a známým.

„Známá známé je viděla“ nebo „Říkala to švagrová od kolegyně z práce“ a „šiřte to dál, protože tohle se ve veřejnoprávních médiích nedozvíte“. Pozor na podobné e-maily.

Šlo o záměr, nebo nešťastnou náhodu? Na to musel odpovědět experiment a posudek odborníka z oboru biomechaniky. Přestože závěry mluvily jasně, pachatel se nikdy nepřiznal.

Mohutné pátrání připomínalo vojenské manévry. Zasáhnout museli věhlasní detektivové bezpečnostního oddělení pražské kriminálky v čele s policejním radou Václavem Oličem. 

Začalo to zjevením Panny Marie a skončilo vraždou. Chyběl motiv, svědek i vražedná zbraň. Soud měl ale i přesto jasno.

Případ z roku 1926 není jen prachobyčejná loupež. Představuje i hlubokou sociální sondu do života lidí na malém dělnickém předměstí. Svědčí o snaze držet při sobě.

Případ mrtvého muže, který spadl z kola, byl rychle uzavřen jako nešťastná náhoda. Ined po pohřbu se však začalo šuškat něco jiného...

Představoval se jako vědec a vynálezce, ale neměl ani střední školu. Dokázal si ale vždycky najít ty správné kontakty. Neváhal zamířit ani do politiky.