Novinářka Petra Procházková žije u Peček. Ráda chodí ke zkušebnímu železničnímu okruhu u Velimi
Novinářka a válečná zpravodajka Petra Procházková prožila díky své profesi část svého života v nebezpečných zónách. Například v Abcházii, Gruzii, Čečensku, Súdánu nebo Afghánistánu. Teď už je ale deset let zpátky v Čechách, v domě, kde prožila dětství. U Peček na Kolínsku. Jak na tohle místo vzpomíná z dob, kdy byla malá, a jak ho vidí dnes, vyprávěla Pavlu Vítkovi v pořadu Tady to znám.
Místem jejího dětství je oblast mezi Pečkami a Poděbrady. „Prožila jsem idylické dětství. Mám ho hodně spojené s babičkou a dědou. Oba byli řezníci a já jsem to jejich řeznictví milovala. Byla tam i malá jatka. Zní to sice trochu morbidně, ale bylo to malebné, takové rodinné, všichni se tam znali,“ popisuje novinářka.
V té době patřilo mezi její oblíbené jedno výjimečné místo: známý železniční zkušební okruh u Velimi, na kterém se zkouší vlaky z celého světa. Jejich rychlost, brzdy a podobně. „Ten okruh funguje dodnes. Zkoušelo se tam třeba Pendolino nebo různé čínské vlaky. A my jsme tam s kamarádkami i přes výslovný zákaz rodičů chodily. Vzaly jsme mince a pokládaly jsme je na koleje. A schované za náspem jsme čekaly, komu je ten vlak nejlépe rozjede,“ usmívá se Petra Procházková.
Kolem velimského okruhu chodí ráda i dnes. „Baví mě dívat se na ty vlaky. Jak jezdí pořád dokola, třeba i desetkrát, tak si je člověk může dokonale prohlédnout.“
Jako novinářka se po rozpadu Sovětského svazu dostala do Ruska, kde prožila deset let. A kde se z ní shodou náhod stala uznávaná válečná zpravodajka. Když pak byla ze země vyhoštěna prezidentem Vladimirem Putinem, ani se doma příliš neohřála, a už mířila po teroristických útocích ve Spojených státech do Afghánistánu.
Obora u poděbradské jízdárny
Po mnoha dobrodružných letech je dnes zpátky doma, ve Středočeském kraji. A znovu žije u obce Pečky na Kolínsku, ve společné domácnosti se svojí maminkou. Je ráda, že to má blízko do Prahy, kde pracuje. A také kousek do Poděbrad, kde chodila na gymnázium, a kde má tím pádem dodnes spoustu kamarádů.
„Opěvovat krásy Polabí je možné jen částečně, protože je to úplná rovina. Ale jsou tam krásné lesy, i lužní lesy, nebo je tam pozoruhodná Komáří rezervace. Je to velmi úrodná kulturní krajina a člověku při pohledu na ni srdce plesá,“ říká novinářka.
Kromě lesů má ráda i tamní jezera, která vznikla po těžbě písku. „Z dětství si pamatuju, že jsme se tam chodívali koupat. To už dnes bohužel skoro není možné, protože to tam skupují různí lidé, kteří je oplocují ostnatým drátem,“ dodává se smutkem v hlase.
Krásná je podle ní lokalita povodí Labe, když řeka protéká Poděbrady. „Nádherné je to kolem poděbradské jízdárny, tam já chodím moc ráda. Je tam tak zvaná Obora, která je stále ještě nedotknutá a kde se jezdí na koních,“ uzavírá Petra Procházková.
Jaký byl její život v cizích zemích, kdy jí šlo o život a proč vznikl podle její knížky animovaný film, se dozvíte při poslechu celého pořadu.
