Každá archeologická situace je neopakovatelná, říká doktor Petr Juřina. Při své práci zachránil téměř 15 milionů nálezů
Původně se zaměřoval na klasickou archeologii Řecka a Říma. Nakonec se začal věnovat záchranné archeologii po celé České republice. Za 30 let výzkumů zachránil téměř 15 milionů archeologických nálezů. Přes svou vytíženost si Petr Juřina, vždy najde čas také na astronomii, která ho lákala už od dětství. Vedle práce archeologa dnes působí také na Štefánikově hvězdárně v Praze.
Archeolog Petr Juřina původně vystudoval klasickou archeologii a historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a svou praxi si zdokonalil na různých zahraničních výzkumech v Německu, Rakousku a Bulharsku. Od studií se zaměřoval na antický svět a především na kulturní vztahy mezi antickými oblastmi a pravěkou střední Evropou.
Už téměř třicet let se ale aktivně věnuje záchranné archeologii ve Společnosti pro ochranu historického dědictví – ARCHAIA, jejímž ředitelem a vedoucím archeologem se stal v roce 2001. Za tuto dobu vedl nebo se podílel na vedení řady výzkumů na celém území České republiky a v Dolním Rakousku.
Patnáct milionů nálezů = tři patra depozitáře
Často se při práci potýká s nepochopením lidí, proč by na daném místě měl proběhnout archeologický výzkum. Každá archeologická situace je neopakovatelná, a pokud se zničí, je to nevratná škoda. Pokud se například při nějaké stavbě archeologický výzkum neuskuteční a památky nezachrání, končí na skládce.
Je to stejný nekulturní přístup, jako bychom spálili historickou knihovnu, aniž bychom si přečetli její obsah. Jenom při práci pro společnost ARCHAIA za dobu svého působení nalezl a zachránil téměř 15 milionů nálezů. Nejvíce si cenní výsledků záchranného výzkumu na náměstí Republiky v Praze, který představoval dosud největší plošný odkryv městského jádra v dějinách české archeologie.
Od historie ke hvězdám a naopak
Přes svou vytíženost si Petr Juřina vždy najde čas také na astronomii. Ostatně astronomie ho spolu s historií zajímala už od dětství. Astronomii vnímá jako nejširší historii, kterou můžeme obsáhnout. Lidská historie je pro něj naopak pouze určitým segmentem historie světa a času.
Od roku 1986 je proto také spolupracovníkem Štefánikovy hvězdárny na Petříně. Byla to pro něj v oblasti astronomie skvělá škola nejen díky mnoha osobnostem, se kterými se během své praxe potkal. Jako průvodce po hvězdárně byl stále v kontaktu s návštěvníky a odpovídal na všechny jejich dotazy. Získával tak i cenné verbální zkušenosti, které později zúročil v rámci popularizace archeologie. Především ale na svých odborných přednáškách na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, v Západočeské universitě v Plzni a na Katedře historie UJEP v Ústí nad Labem aj.
Astronomie i archeologie daly Petru Juřinovi do života mnoho – především nadhled, se kterým se umí podívat na náš současný život. Uvědomil si, že mnoho událostí se v dějinách opakuje a naši předci některé podobné situace i problémy museli řešit už v minulosti. I proto je podle něj poznání historie tak důležité – zkrátka „kdo nepozná svojí historii, je odsouzen prožít jí znovu“.
