Vydavatelství názor neprosazují, ale očekávají. Nechci sázet hity přes kopírák, říká Mirai Navrátil

Když jste před 10 lety začínali, jaký byl tehdy šoubyznys a jaký je dnes?

Jaký byl šoubyznys? Myslím, že byl podobný v tom, že lidé čekají na něco originálního, něco, co ještě nezažili. Přichází nový silný proud rap-popové muziky, to je možná trochu jinačí.

Ten song, co teď dohrál, Tenkrát, je takový milostný dopis žánru, ve kterém jsem vyrůstal, což je takový pop punk, punk-rock: kapely typu Green Day, Blink-182, Sum 41, to byli moji hrdinové a myslím si, že se to z té muziky trochu vytrácí. Taky mi přijde, že ta hudba byla veselejší – i ten rap bývá melancholičtější a trochu temnější.

Čtěte také

Michal Prokop: Když jsem začínal, byl jsem arogantní a namyšlený vyznavač Rhythm and Blues. Pop jsem neuznával

Na co jste si museli dávat pozor, aby vás, kluky z Frýdku-Místku, někdo nevodil za nos v tom zvláštním světě showbyznysu?

Měl jsem pocit, že nás nikdo vodit za nos nemůže, protože jsem byl hrdý student právnické fakulty. Takže jsem si pročítal všechna ta lejstra, smlouvy, které měly třeba 30 stran, člověk to ani nemohl číst.

Bral jsem to studijně. Ale stejně, velmi záhy jsem zjistil, že buď na to kývnu, nebo prostě nazdar bazar. Trošku jsem se škubal, ale moc s tím udělat nešlo.

Museli jste se na začátku hodně vnucovat vydavatelstvím, rádiím a podobně?

Myslím si že vůbec. I ta vydavatelství čekají na interprety, kteří mají v muzice světonázor, co chtějí lidem něco předat a ví, jak se chtějí prezentovat, ať už vizuálně, v klipech nebo jak se oblékat.

Neradi to uslyší – ale v těch vydavatelstvích jsou už ti lidé taky třeba roky. Už jsou to starší lidé, kteří očekávají, že ten názor přijde. Ne že label snažil vnuknout, jak by se to mělo dělat, je to spíš na bázi rádcovství, s těmi lidmi se máme rádi.

Chci sklouznout i někam jinam, ale popu se držet, protože jsem na tom vyrůstal.
Mirai Navrátil

Takový ten pocit všeobecné veřejnosti, že label diktuje, co má nterpret dělat, jak se to musí udělat a nejede přes to vlak – možná, že to u někoho fungovalo, ale my jsme byli kapela, která už nějaký ten pátek hraje, měli jsme názor a oni ho respektovali. Byla to celkem symbióza.

Když mluvíte o tom, že máte dobré vztahy s vydavatelstvím, tak na té poslední desce jde také o vztahy – ta deska se jmenuje Kamarádi, když si přeložíme to japonské slovo. Je to marketing, anebo pravda?

Čtěte také

Mirai Navrátil: Skladbu „Když nemůžeš, tak přidej“ jsem po 70 kilometrech pochodu nemohl ani slyšet

Myslím si, že to je naprosto ryzí pravda. Nebývá úplně zvykem, že po dlouhém období, kdy jsme s kapelou za 10 let odehráli na tisíc koncertů, odjezdili jsme republiku, hotely a nechci říkat, co všechno – je hrozně fajn, že jsme na vlně, kdy se máme rádi.

Každý si nějak uvědomujeme roli v kapele. Myslím si, že tomu pomohlo i to, že dva členové už mají děti, takže v těch prioritách není čistě jen hudba.

Sklouzávání do alternativy

Když jsme poslouchali písničky z vašeho nového alba, tak vy o tom říkáte, že to album není „jistotové“ – takto jste to použil, tuším, v rozhovoru pro Novinky.cz. Co je to jistotové?

Já nevím, jestli jsem použil vyloženě toto slovo, je to možné. Tak trochu jsme ale opouštěli komfortní vody toho, co v tom popu funguje.

Pardon, cituji: „Tentokrát jsme si řekli, že nechceme udělat standardní jistotový pop.“

Tím jsem asi chtěl říct, že jsme trošičku víc experimentovali. Nebyly tam žádné hranice a omezení. Prostě jsme se nechtěli zacyklit v tom, co víme, že by třeba nějak mohlo fungovat. Ony se stejně pravidla té hry neustále mění, takže to, co fungovalo před dvěma třemi pěti lety, není teď úplně jistotové.

Čtěte také

„Mami, běž v klidu spát, tohle bude megahit.“ Píseň Ty a tvoja sestra vznikla ve tři ráno před 26 lety, usmívá se Igor Timko

Nechci to úplně hodnotit, protože by to měli spíš hodnotit ti, co to budou poslouchat, ale přijde mi, že album je nejodvážnější a že se moc nebojí.

Má už dopředu stanovené, toto nejistotové album, svůj hit? Anebo ten teprve vznikne na základě chemie, symbiózy různých čekaných a nečekaných možností?

Tak píseň Summer Love, která byla za poslední týdny snad nejhranější v českých rádiích, té jsem absolutně nevěřil, nechtěl jsem ji na album zařadit. A pak přišel náš kytarista s producentem a říkali: co blázníš, vždyť to je super song. Je pravda, že jsme tam udělali pár zásahů, trochu jsme změnili refrén – ale taky se někdy úplně netrefím.

Jak to, že se takový hitmaker sekne?

Já nevím. Prostě už to člověk dělá furt dokola a začnou se mu líbit možná takové netradiční věci, začne mít příjemný pocit někde, kde ještě nebyl, a opouští právě tyto vody. Tím pádem ty cestičky někdy vedou tam, kam by možná neměly, nebo nejsou v souladu s tím, co chtějí lidi. Pak to začne sklouzávat do alternativy – a přijde mi, že tady jsme se toho trošičku nebáli.

Nechceme být navždy zaškatulkovaní jako popová kapela, která jede katalogové hity jak přes kopírák. Chceme být vnímaní tak, že jsme pořád umělci. Je to pop-music, já mám vlastně pop-music rád, snad je ale pochopitelný, co se snažím říct. Chci sklouznout i trochu někam jinam, ale toho popu se držet, protože jsem na tom vyrůstal a mám ho rád.

Jak vznikla píseň Easy a na čem Mirai Navrátil ulítává mimo hudby? Poslechněte si celý rozhovor.