Ivana|Dobrý večer paní Jano děkuji za vaše dnešní empatické vysílání vzbudili ve mně velikou nostalgii vaše moderování je bezchybné dokonaĺé profesionální Pan Laďa si vás velice oblíbil Přeji vám vše dobré
frantisek svaricek| Dobrý večér p.JANIČKO a posl.N.L.Není okamžiku abychom nevzpoměli některého našeho kamaráda ,který už tady neni. .Byli to hlavně kamarádi,kteři byli o hodně roků starši a hlavně znalci historie o našem městě .dneska se stávám takovím pamětníkem i já v osmdesátí dvou letech . FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Jana|Dobrý pozdní večer všem linkařům a dnes hlavně Vám, p. Jano. Máte téma, na které prostě musím napsat. Moje kolegyně na prvním působišti byla paní Irenka z Karviné, nechci psát příjmení, ale ona měla uvést mě jako začátečnici do nové práce. Padly jsme si do oka, opravdu vztah pracovní přerostl do osobního života, pravidelně jsme se navštěvovaly, znala jsem jejího manžela i syna. Ta paní byla velmi sympatická, dovedla jednat s lidmi a byla oblíbená. To není fráze. Byla o 9 let starší. Pak jsem přešla na jiné pracoviště, ale my jsme stále byly v kontaktu, celých 31 let. Ovšem i po mém odchodu do důchodu jsme si volaly a párkrát mě navštívila. Začalo ji trápit koleno a ona odhodlaně šla na operaci. Nechtěla chodit s hůlkou. Jenže bylo to v době covidu, po operaci jsem s ní mluvila, byla plná optimismu, ale covid ji skolil a ona neočekávaně zemřela. Byla tou nejlepší ze všech kolegyň a je mi smutno, že už tady není. Jsem ráda, že jsem ji poznala. To přeji všem mladším, aby tohle také zažili. Jana.
Soňa|Dobrý večer. Na Láďu nikdy nezapomenu, vždy vnesl do linky legraci. Jinak k tématu. Nastoupila jsem do práce do domova důchců. Byla jsem tam dva měsíce. potom jsem onemocněla a odršela. Od té doby si s dvěšma kolegyněmi voláme a navštěvujeme se, Jsou to moje nejlepší kamarádky.
Tereza|Já poměrně striktně odděluju pracovní a soukromý život. Většině kolegyň musím někdy zadávat úkoly a nemám dobrou zkušenost s tím, když vznikne nějaký bližší vztah. Málokdo umí zachovat profesionalitu, pokud je s někým zároveň kamarád, a nedělá to v týmu dobrotu. Dost lidí to potom zkouší různě zneužívat a hrát na city přes ty osobní informace. Za mě jsou to lidi, co jsem si sama nevybrala, nemám je prověřené… navíc jsem viděla, jak „férově“ se potom tihle kamarádi zachovali k jedné mé bývalé kolegyni, když došlo na lámání chleba, a tak si držím od té doby odstup.
maruškaD|Na moji kolegyni ze zaměstnání Helenku nelze zapomenout - 80tá léta.Bohužel už jí posílám vzpomínku na obláček.Z volajících do noční linky a doufám, že se nemohou jenom dovolat mi chybí paní Růženka z Pha,pp. Hanička perníčková,Hanička básnička z Bíliny,Věra z Olomouce,Jirka muzikant z Brna,Zdeněk turista,Otík dobrosrdečný , Dagmar z Budějovic,Jarda pokrývač,Mirkové určitě dva, vím, že již neuslyším pana Jirku z Tábora ,Honzu švédského ,Láďu z Kančích hor, Pavla lesníka, smutné.Chybí mi paní Marcelka Vandrová a Karel Sladký pro jejich zanícení o osudy volajících.Dobrou noc přeje maruškaD
Marie|Velmi výjimečně je mi nějaká kolegyně bližší, ale rozhodně si nedělám z kolegyní vyslovené blízké kamarádky, většinou to nedělá dobrotu.
Snažím se v práci nesvěřovat s osobními věcmi, ale jen takovým způsobem, abych nebyla brána za studený čumák, takže občas mluvím o nějaké návštěvě něčeho zajímavého a podobně.
Jana Jirkov|Dobrý večer paní Jano a posluchači, v každém z mých zaměstnání jsem se setkala s nějakou nezapomenutelnou kolegyní, která mě něčím obohatila a pomáhala mi se zapracovat, ale jedna byla pro mě nezapomenutelná, bohužel však odešla, kvůli protivné šéfové, která nám práci uměla pořádně znepříjemnit, ale měly jsme na sebe telefon, takže v kontaktu jsme zůstaly.
Dobromila Atalovičov|JANICKO MNELA JSEM HAVARII S KOSACKOU RUKA ZLOMENA V RAMENE SMAZIM SE PSAT VZPOMINKA NA LADE BUDE NAVEKY CEST JEHO PAMATCE A HUMORU BYL TO VELKY BOJOVNIK VSECHNY ZDRAVI DOBROMILA VASE PISNICKY TY LECI BOLEST A ZAL DEKUJI VAM ZA NE DOBRA
Dobromila Atalovičová|ZDRAVIM VAS MLA JANICKO A VSECHNY NA PRIJMU MOMENTALNE JE AKTUALNI VZPOMINKA NA LADIKA Z KANCICH HOR POZNALI JSME S RADIA FREKVENCE POV V VVTOM JSME PRESLI DU NASI NOCNI LINKY LADA S JENICKEM Z VALACH A KOVADLINOU MNE NAVSTIVILI U MNE V NOV OM MESTE NAD VAH OM KEASNA
Dana |Pozdravuju všeckych, aj mňa..... veselá vétička, kterou už neuslyšíte v tomto pořadu, byl to kamarád a dobrý člověk, proto bych Vás, paní Jani prosila o vzpomínku na pana Láďu z kančich hor, zahrajte mu, prosím, tu Vaši Heřmánkovou. Díky moc.
franz|jsem trochu mimo, ale chci říct, že mám stále v paměti hlas pana láďu z tzv kančích hor, omlouvám se předem, že můj příspěvek se bude týkat jinému thématu, rád by jsem napsal tzv "nekrolog" k úmrtí člověka, kterého všichni stálí příznivci noční linky znali, no kdo jiný, než pan láďa z tzv kančích hor, odešel aniž by se rozloučil, co vím a nevím , mužský z kotárů na valašsku, ten, který celý produktivní život jezdil po stavbách zemích českých, to byly doby, kdy byl fyzicky fit, ale co nezmění sám člověk, změní shoda náhod a smůla, která jej handycapovala a skončil na vozičku po amputaci nohou, mnohý z nás by ztratil chuť do života, ale on si našel noční linku, kde vášnivě komunikoval s moderátory, tuším, že měl v oblibě janu chládkovou, vzhledem k tomu, že její písně jemu dávaly sílu a potěšení do života, rád slepoval modely letadel a telefon měl si myslím immer wäre po ruce, aby potěšil děvčata z noční linky, nyní něco osobního, měl jsem v úmyslu jej navštívit a podarovat jej půllitrem pálené, určitě by měl radost, že bych jej nenašel v tom údolí v karolince si nemyslím, do-dnes jsem neznal jeho příjmení ale jeho hlas plný optimismu slyším stále, zdraví všechny žijící z noční linky pan franz, ten, který má chaloupku pod lesem v bílých karpatech , pana láďa , vlastním jménem vladislav kamenec...
Sylva|Dobrý večer. V roce 1971 jsem nastupovala na "technický rozvoj" Hutního projektu Ostrava jako kreslička. Bylo to moje první zaměstnání a první zkušenost s takovou prací. Ale nikdy později, v dalších zaměstnáních jsem nepotkala tak skvělou partu starších kolegů. Mně bylo 19 a nejmladšímu z nich 40. Všichni byli úžasní a nezapomenutelní. Když se ale dokončila velká zahraniční zakázka, přeložili mě na jiné oddělení a to už nebylo ono. Dokonce jsem kvůli jednomu kolegovi musela utéct, naštěstí se pak našla pro mě práce v místě bydliště. Později i různá jiná zaměstnání, kolegové a kolegyně nebyli špatní, ti "pozdější" ještě žijí. Děkuji Noční lince že mě vrací ve vzpomínkách a všem přeji dobrou noc.
