Daniela Berlín | Milá paní Chládková , ráda vám budu vyprávět co mě moje pratetička vyprávěla. Byla z Mladé Boleslavi a bydleli pod zámkem. V té době má teta byla narozena1889, se věřilo na Bílou paní. V té době se nosili šaty dlouhé s honzikem. Měla kamarádku která bydlela na hořením náměstí . Proto že bylo tmavo tak její kamarádka poslala bratra pratetičce naproti. Proto že poprchávalo a nechtěla si zničit frisůru tak si přehodila vrchní sukni přez hlavu. Ona utíkala po schodech k náměstí a tam se setkala s bratrem kamarádky, A ten když ji uviděl ,tak se lekl a utíkal domů .ale moje pratetička utíkala stále za nim on křičel že za nim utíká Bílá paní a když se vše vysvětlilo tak se všichni smáli.
Ludmila|Nám vyprávěla babička příhody, které se staly jejímu otci. Byl sirotek a jako obecní dítě pomáhal od tří let u sedláků za stravu. Ve čtyřech letech ho sedlák naučil kouřit fajfku, měli z něj legraci, jak tak malý kluk kouří velkou fajfku. V noci pásl u Odry koně a na ohni si pekl brambory a občas i buřty. Ta vůně přilákala vodníka a loudil na něm to, co tak krásně vonělo. za buřta mu přinesl z vody velkého kapra. Pak spolu trávili každou noc a vodník seznámil pradědu i s čarodějnicemi, které ho pozvaly na svůj bál, kde se podávaly smažené žížaly, žabí stehýnka, pečení pavouci a další podobné dobroty. Příběhů byla spousta, babička je uměla vyprávět a asi si nějaké přimyslela sama. Vždycky když k nám přijela na Vánoce, vyprávěla každý večer.
Daniela z Prahy|Na prázdniny u babičky a u dědy se nedá zapomenout, i když je to už sedmdesát let staré povídání. V pátek večer se přinesla do kuchyně plechová vana a do ní nalila babička z plotžny hrnec teplé vody. Koupala se první mladší sestra, pak já, děda a nakonec když se vykoupala babička, tak v té vodě ještě přeprala drobné prádlo. Potom se voda slila do kbelíků a děda s ní zašel do zahrady. Po koupání nás zabalili do velké osušky, hodili do postele s péřovou duchnou a už jsme netrpělivě čekali na povídání. Babička vyprávěla příběhy o paranormálních jevech. To jsem milovala. Třeba že tetičce spadly ze stěny hodiny a pak se dověděla, že to bylo ve chvíli, kdy její bratr kdesi na druhém konci světa zemřel. Nebo si pamatuji příběh o kapitánovi, kterému se zdálo, že na určitém místě ztroskotala loď a její velitel volal o pomoc. Kapitán se na to místo vypravil a na můstku stál ten muž, který se mu zjevil ve snu. O takových příhodách jsem pak mnoho přemýšlela. Dědeček byl realista - kovář. Rád vzpomínal na 1. světovou válku a jeho příběh, jak jel s kolegou předat na vzdálené velitelství na koni depeši a cestou se zastavili na statku, kde přespali a ráno mu dala mladá selka polštářek, který si přivezl z války domů, spolu s vojenským vyznamenáním. Z jejich roty totiž přežili jen tito dva poslové. Babička ten příběh moc nemusela. A když děda začal vzpomínat na boje na Piávě, tak to jsem už prosila ať nevypráví. Jako školačka jsem se o toto období moc nezajímala. Je mi to líto. Dnes bych seděla a hltala každé slovo. Ale dědeček mi už třicet let nic povědět nemůže. Bylo to úžasné dětství, byť jsme neměli ten komfort, na který jsou zvyklá naše vnoučata. Večer se sedělo na zápraží se soumrakem i sousedy a povídalo se.. Paráda. Všem krásné vzpomínky přeje Daniela z Prahy
Alena|Přeji všem hezký večer. Babička s dědečkem mi pohádky nevyprávěli, protože doma bylo docela velké hospodářství a přes léto nebyl čas vůbec, ale jak se tam už vzpomínalo, přes zimu, když se dralo peří, tam se probraly příběhy, pohádky, zážitky, různé klepy, vzpomínky a tím jsme vlastně všichni žili. Moje babička měla několik sester, bydlely ve stejné vesnici, tak přišli všichni na draní peří i s vnoučaty a tak nebylo o zážitky nouze. Ráda na to vzpomínám. Ještě vzpomínám, jak jsme nesměli pobíhat po místnosti a hlavně si kýchnout, aby se peří nerozletělo, to by asi byl i výprask.
Jana|Zdravím všechny linkaře a těšila jsem se, p. Jano, až budete tady s námi. To je pro mne NL hned radostnější. Téma je podnětné pro ty, kteří ještě nezačali vnoučatům nebo někomu z rodiny vyprávět. To nemusí být jen vnoučata. Sama mám zkušenost, že někdy můžeme propásnout ten správný nebo vhodný čas a pak nastane chvíle, když už není se koho zeptat. Zažila jsem dvě babičky a jednoho dědu a byl mezi nimi velký rozdíl. Prarodiče od tatínka moc nevyprávěli nebo pokud ano, bylo to jednak stručné a pořád vlastně stejné. Něco mi však uvízlo v hlavě z dětství a po mnoha letech jsem dělala rodokmen a mnohé se mi v matrikách potvrdilo. Jezdila jsem do Zemského archivu v Opavě a rukama mi prošlo hodně matrik, kolem 20 určitě. Byla to zajímavá, i když náročná a zdlouhavá práce. Dostala jsem se těsně pod rok 1780, což je vlastně doba vlády Josefa II., tak jsem zjistila své předky, o kterých asi ani prarodiče nevěděli. Největší vliv na mě měla babička z matčiny strany. Byla to prostá žena, která úplně osiřela ve 13 letech a pak se o ni starala starší sestra. Ona mi více vyprávěla o svém dětství, vzpomínala na mého pradědečka, který zahynul na šachtě a o jeho hrob stále pečuji. Ovšem lepší vypravěčkou byla její sestra - moje prateta Františka, povoláním hornice, protože tehdy i ženy na Trojici fáraly, ale velká milovnice knih. Od ní mám několik krásných knih, večery s ní si stále pamatuji, ona měla dar řeči. Jsem vděčná za společné chvíle a pár věcí po pratetě jsem dala do muzea, aby to pak někdo nevyhodil. Děkuji p. Jano za úžasné téma a prosím o některou z vašich písniček. Zdraví Jana
Franta Olomouc|Dobrý večer.Na dobu,kdy se dralo peří si pamatuji,protože jsem se těšil,že mne máma vezme ssebou.Chodila k paní Hodulíkové a vždy tam bylo veselo sešlo se tam asi 10 žen a mne nejvíc bavilo je poslouchat.Vždy jsem tam dostal něco dobrého a s draním peří se končilo v 10-11h večer tak jsem nemusel jít tak brzy spát.Jednou jsem ale jít za trest nemohl protože jsem si tam hrál s kočičkou a ta skočila na stůl s peřím a pak jsme byli všichni od peří.Byla to krásná doba na kterou rád vzpomínám.Dobrou noc všem.
Josef|Dobrý večer. Celý život máme doma klavír a celá rodina na něj umí hrát, někteří hrají i čtyřručně. Nikdy nechodil nikdo do kurzu, ani nevím, že je kurz na klavír, ale někteří z rodiny chodili do lidové školy umění, ale to jsou léta dřiny a hraní. Přesto nás to těší jen doma, hrajeme na Vánoce a podobně. Nesouvisí to s dnešním tématem, ale klavír a úřad práce, to asi paní Marcele práci nesežene.
Marta|Už několikrát psala tahle Marcela příběh o tom klavíru. Nevím, co čeká, kdo by jí měl pomoct hrát na klavír, proč by se měl zapojit úřad práce ? je spousta vystudovaných lidí z konzervatoře a ro ještě neznamená, že všichni budou mít odpovídající třeba nějaký soubor, kde mohou hrát. Musí se prostě snažit a třeba to vyjde. Určitě jí nepomůžeme my v Noční lince, jinak, hraní není ostuda, ale vždycky mluví o Baladě pro Adélku, to nic jiného nezná? Nějak tomu nerozumím.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.REDAKTORKO A POSL.N.L.JÁ JSEM SVOJE PRARODIČE NEZAŽIL,,A KDYŽ JSEM SE CHTĚL NĚCO DOZVĚDĚT OD NAŠÍCH,TAK JSEM TO ZNÍCH MUSÉL TAHAT A LEZLO TO ZNÍCH JAKO Z CHLUPATÉ DEKY,SPÍŠ JSEM SE NĚCO DOZVĚDĚL OD CIZÍCH LIDÍ.PARADOKSNÍ JE TO ,KDYŽ UŽ JSOU VŠICHNI MOJÍ PŘEDCI PO SMRTI A NYNÍ PROSTŘEDNICVÍM ARCHÝVŮ SE NĚCO DOZVÍDÁM ,A JSEM ZATO MOC RÁD.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.GRATULUJI PANI ANNIČCE Z MIROSLAVY K JEJIMU SVÁTKU.
Jana Jirkov|Pěkný večer Jani a Vám a všem posluchačům. Tak co se mně týče, tak mě vždy zajímaly příběhy mých 2 babiček. Samozřejmě obě prožily válku, tak nám vyprávěly strašlivé příběhy, které jim válka přinesla, ale protože když obě žily byla jsem ještě poměrně malá a více jsem od nich chtěla slýchat jaké to bylo když byly malé holky, hlavně jak si hrály, vzpomínám si třeba, jak mi jednou babička vypravovala, že o kočárku s panenkou si mohla nechat jen zdát, tak si to vynahradila krabicí od bot, což byl pomyslný kočárek a panenku představovalo obyčejné poleno. Od druhé babičky si zase pamatuji vánoční vyprávění o Betlému, jak se narodil Ježíšek. Jsem ráda, že mám na babičky takové vzpomínky a závidím mým vrstevníkům, kteří své prarodiče ještě mají a neptají se jich na jejich vzpomínky, to já bych je tak ráda poslouchala kdybych měla ještě tu možnost...Budu se těšit na všechny vzpomínky od posluchačů a zdravím p. Františka z Židlochovic, p. Milenku z Poděbrad a p. Aničku z Miroslavi.
Marcela|Dobrý večer,
my jsme k babičce a k dědovi jezdili vždycky o víkendu, ale co se týče velkých prázdnin.
Jako je červenec a srpen, tak jsme tam já a můj brácha kolikrát přespávali. Když jsme byli malý .
Pamatuji si že dost často nám vyprávěli pohádky. Co se týče dědy , tak i klavír jsem kolikrát od něj slyšela . Protože hrával na klavír. Nejvíc a to se mi v rylo do paměti , hrával skladbu Balada pro Adélku. No co dědeček je skoro 20 let někde tam nahoře na obláčku, a mě nezbývalo než jít
po jeho stopách. Proto jsem se začala od roku 2012 hrát na klavír stejně tak jako on.
A protože hrával tu to skladbu ( balada pro Adélku ) . Tak jsem se jí zkusila naučit také do dnes si
díky kurzu hry na klavír přehrávám doma nějaké ty skladby.
I když je škoda, že se najdou i takový lidé jako třeba moje matka , která když jsem si vzala jednoho dne klávesy ven že budu hrát po venku. Tak mi hned to začala vyčítat - že dělám jen ostudu . Místo toho aby mě pomohla a podpořila mě. Tak mi řekla že dělám ostudu. :-(
Tak že já teď díky ní teď ani nevím, na co jsou v dnešní době kurzy. Když rodina Vás takhle potopí,
a takové úřady . Jako jsou Úřady práce , tak Vám také moc nepomůžou.
Tak že v dnešní době , když si chcete něco splnit a nebo jít si za svým snem. Tak díky rodině , a
díky úřadům. Nemáte ani šanci.
Přeji hezký večer
Marcela z Děčína
Ladislav z Olomouce|Dobrý večer všem bdícím přeje Ladislav z metropole Hané z Olomouce.
Dávno, dávno již tomu, kdy jsme leželi potmě přikrytí až pod bradu duchnou nacpanou husím peřím, které však nebylo z draček, nýbrž z podpultu prodejny Jednoty v přízemí domku, neboť pravé peří bylo v té době nedostatkovým zbožím.
A tak mám vyprávěče pohádek ztotožněno s mým dědou. Ten měl i speciální gradaci vyprávění skoro každé pohádky, která končila tím, že jim v cirkuse utekl lev a tak zavolali pana Motyčku (tak se jmenoval děda), ten si vzal veliký pytel a když se lev k němu přiblížil, otevřel pytel, lev zařval, ale i tak skončil v pytli. Bylo to celé velmi autentické, protože děda při tom řval jako ten lev. Já jsem synovi musel už pohádky trochu modernizovat s dobou a tak místo rytíře spadl do nastražené jámy lyžař a pod.
U vnoučat to už jejich rodiče považují za ztrátu času a pohádky jim pouští v TV nebo v počítači, inu již máme jinou dobu a v ní už romantika nemá moc místo.
Dobrou noc všem vytrvalcům přeje Ladislav
