Paní Dagmar Lieblová byla jednou z mála, kterým se podařilo přežít Osvětim. Díky chybě tisku
Paní Dagmar Lieblová z Kutné Hory jako jediná z rodiny přežila transporty z Terezína do Osvětimi. Jako patnáctiletá měla štěstí. Díky chybně zapsanému datu narození unikla plynovým komorám a byla nasazená na odklízecí práce do Hamburku. Otřesné podmínky nakonec málem nepřežila. Později se stala dlouholetou předsedkyní Terezínské iniciativy.
Dne 27. ledna si každoročně připomínáme Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Toto datum bylo vybráno záměrně. Přesně 27. ledna 1945 byl Rudou armádou osvobozen vyhlazovací tábor v Osvětimi - Birkenau.
Během druhé světové války bylo nacisty zavražděno 6 milionů Židů a statisíce Romů. Přesně před 80 lety - v průběhu roku 1942 - proběhla většina deportací do Terezína, kde byli Židé soustřeďováni do doby, než se na východě Evropy dostavěly vyhlazovací tábory. Koncem roku 1942 už nikdo z židovských rodin na své adrese nebyl k nalezení.
Svědectví těch šťastnějších, kteří holocaust přežili
Paní Dagmar Lieblová byla z Kutné Hory. Její tatínek, doktor Fantl, byl v Kutné Hoře oblíbený lékař. V rámci omezování svobod Židům mu bylo zakázáno vykonávat své povolání a jezdit autem. Mohl léčit pouze židovské pacienty, za kterými musel jezdit na kole.
Když se v červnu 1942 rodina musela dostavit do shromaždiště v Kolíně, tehdy třináctiletá Dagmar netušila, že z celé rodiny přežije jako jediná.
Z Terezína vlakem do neznáma
Krátce po příjezdu odvezli z Terezína nejdříve její prarodiče a starší příbuzné. Transporty odsud ale odjížděly neustále.
Dne 15. prosince 1943 přišla na řadu i rodina Fantlů. Do Terezína ještě přijeli osobním vlakem, cesta do Osvětimi už ale byla těžko popsatelná. Do každého z dobytčích vagónů bylo vtěsnáno asi 60 lidí. Nebylo na čem sedět, z malého okénka se nikdo nesměl dívat, aby nevěděli, kam jedou. Přesto se někomu podařilo okénkem zahlédnout, že jedou na Ostravu a dále na východ. Na celou cestu byl ve vagóně pro všechny jeden kbelík s vodou, druhý sloužil jako toaleta pro všechny.
Krátce po příjezdu do Osvětimi byla svědkem otřesné události
V Osvětimi byli Fantlovi zařazeni do tzv. rodinného tábora. Rodiny zde pohromadě ale být nemohly. Ženy, muži i děti byli zvlášť. V Osvětimi se Dagmar po dlouhé době sešla s příbuznými, kteří z Terezína přijeli transporty v září 1943.
Krátce po příjezdu ale byla svědkem otřesné události. V noci z 8. na 9. března 1944 všichni, kdo byli v Osvětimi od září, přišli v plynových komorách během jedné noci o život. Bylo to celkem 4000 lidí. Mezi nimi i příbuzní paní Dagmar. Byl to hrozný zážitek a tehdy všem, co do Osvětimi přijeli později, začalo docházet, co se děje. Zdálo se to nemožné, ale na vysoké hořící pece a komíny, z kterých šel dým a zvláštní zápach, se přímo dívala.
Půl roku jako maximální limit života v Osvětimi
Mezi vězni se začalo proslýchat, že další příchozí čeká stejný osud. Po půl roce se museli všichni seřadit. Bylo nutné vybrat ty, kteří půjdou na nucené práce do Německa. Ostatní měli skončit svůj život v plynových komorách. Věkový limit na nucené práce (16 až 40 let žena a 16 až 50 let muži) nikdo z rodiny nesplňoval. Přesto k výběru a k prohlídce zavolali tehdy právě patnáctiletou Dagmar.
Díky chybě v záznamu jejího data narození, byla považována za devatenáctiletou. A ačkoliv netušíc, že jí právě tato chyba zachrání život, bránila se. Žena, která vězně podle data narození vyvolávala, jí přikázala předstoupit před výběrovou komisi. Lidé byli tak zuboženi, že ne všichni, kteří podmínky splňovali, byli na nucené práce vybráni. Díky této chybě tisku, jak později paní Dagmar okolnosti své záchrany popisovala, se jako patnáctiletá zachránila. Své rodiče už ale nikdy nespatřila.
Když skutečné peklo přijde až poté, kdy si myslíte, že ho už zažíváte
Přestože chyba v datu narození přinesla záchranu života, patnáctiletou Dagmar největší utrpení teprve čekalo.
Z Osvětimi odjela na nucené práce do Německa. V Hamburku musela pracovat při odklízení trosek po bombardování. Byly to těžké práce, neměla co jíst, neměla co na sebe, ani kde se vyspat. Navíc díky otřesným hygienickým podmínkách stále hrozila nákaza tyfem a tuberkulozou.
15. dubna 1945 se v koncentračním táboře Bergen-Belsen konečně dočkala osvobození. Konec války ji ale zastihl těžce nemocnou.
Čtěte také
Podařilo se jí uzdravit a později i vystudovat na Filozofické fakultě UK v Praze. Byla spoluzakladatelkou a dlouholetou předsedkyní Terezínské iniciativy, která pečuje o památku českých Židů.
Paní PhDr. Dagmar Líeblová nás navždy opustila 22. března 2018.
Slova Dagmar Leiblové jsou cenným svědectvím nacistických hrůz. Poslechněte si je v záznamu rozhovoru s redaktorkou Markétou Vejvodovou.
Související
-
Jan Tománek: Po úraze jsem díky sportu začal cítit, že jsem zase kompletním člověkem
Jan Tománek patří k nejúspěšnějším multi-sportovním talentům vrcholového parasportu. V současné době působí také jako lektor motivačních workshopů.
-
David Soběslav zachránil život kamarádce, která uvízla v potopeném autě
Letos se Gentlemanem silnic stal dvacetiletý David Soběslav z Nymburka. Při vážné dopravní nehodě zachránil svou kamarádku z potopeného vozu.
-
Letecké modelářství je pro Václava Jiránka celoživotním koníčkem
Václav Jiránek se věnuje leteckému modelářství už od dětství. V závodech získal množství medailí. Stal se také mistrem světa v roce 2000 v Anglii.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
