Máte chuť na jahody? Nejlepší jsou ty, které si sami nasbíráte!
Na pár voňavých a sladkých jahod z babiččiny zahrádky se celá rodina těší celý rok. Je jich jen hrst, takže spíš na chuť. Člověk si připomene jak chutná jahoda, protože ty velké a na pohled krásné jahody z marketu se správnou chutí a vůní rozhodně nevyznačují.
Letos jsme se s dcerou rozhodly nečekat na babiččinu úrodu a vyrazili jsme na pole.
„Máte košík nebo mísu?,“ ptá se pan Pavel, který má na starost obsluhu plantáže v Hudcově na Teplicku. „Nemáme,“ přiznáváme vlastní neznalost a nepřipravenost. Nevadí to. Prodají nám za desetikorunu krabičku a ještě poradí kam jít sbírat.
„Všichni by se měli držet vlevo. Tam byly jahody pod fólií, takže jsou zralejší. A když dojdete až dolů, tam jsou ještě neočesané,“ radí pan Pavel.
Cestou potkáváme výpravy s plnými košíky. „Bude bublanina, studený dort a knedlíky a zbytek zamrazíme,“ prozrazuje paní Markéta. Její manžel držící koš plný červených plodů říká, že jednou za rok to stačí. „Pak už máme jahod plný kecky, jaks e říká,“ konstatuje s úsměvem.
Po čtvrt hodině sběru na dolním konci plantáže máme obě koupené krabičky plné. „Je fajn, že se dá zobat rovnou do pusy,“ libuje si má mlsná dcera.
Když s pěti kilogramy jahod dorazíme domů, nadšení nás pomalu opouští. Knedlíky neumím, studený dort uděláme třikrát a pořád nám spousta jahod zbývá. Rozmixované s cukrem a smetanou putují na mrazák. V zimě si nad tou sladkou dobrotou ještě rády zavzpomínáme na odpoledne strávené na hudcovské plantáži.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
