Houslový virtuos Ivan Ženatý: Pozlátko mě lákalo, ale do komerce jsem neuhnul
Pětkrát po sobě vyprodal slavnou Carnegie Hall. „Největší zázračný pocit je na začátku.“ Je také hudebním pedagogem. Učí na prestižních hudebních školách v Německu, Dánsku a Spojených státech.
Ivan Ženatý pochází z Lomnice nad Popelkou, ale svůj talent a nadání ukázal celému světu. „Od raného dětství jsem cítil, že mě to táhne do světa. Nevěděl jsem, jaký bude, ale věděl jsem, že mi tam bude úžasně.“
Už během studií na pražské AMU vyhrával prestižní soutěže a hrál s různými orchestry. „V roce 1996 jsem se dostal do germánského světa. Dostal jsem profesuru na drážďanské vysoké hudební škole, takže jsem poznal, jak myslí opravdový Němec a jak je občas obtížné se domluvit beze slov. Teprve před nějakými 15 lety jsem dostal profesuru na hudebním institutu v Clevelandu. Začal jsem jezdit do Spojených států a jednoho dne jsem se tam začal těšit jako domů.“
Domov je pro něj obšírné téma. „První je moje rodiště, tam jsem vyrostl, druhým domovem je Praha, tady to znám nejlépe, mohl bych dělat taxikáře i bez navigace. A dalším domovem je New York City, protože tam jsem strávil mnoho napínavých let,“ říká světově uznávaný houslový virtuos.
Pozvánka do Carnegie Hall
„Nejvíc si vážím toho, že celý život někam směřuju a neuhýbám příliš z toho správného směru. Stále lze mluvit o vývoji, stále se učím nové věci. Jsem rád, že neuhýbám do komerce, roztříštěnosti. Samozřejmě v mládí mě lákala sláva, to pozlátko, být známý jako Gott. Ale ono to s tím Beethovenem nesouzní, takže mě to brzo přešlo.“
Pětkrát po sobě se mu povedlo vyprodat nejproslulejší koncertní síň v New Yorku. První vystoupení obsahovalo skladby ryze českých autorů: Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bedřicha Smetany. „Těm následným událostem asi pomohly titulky v novinách. Pak začaly chodit nabídky a odstartovaly docela náročné desetiletí.“
Měl strach, že udělá chybu větší než třeba při jiných koncertech? „Víte, největší zázračný pocit je na tom začátku, kdy dostanete pozvání a jdete se připravit. Jezdíte a všude hrajete ten program, který chcete předvést v Carnegie Hall. Takže tam už ty skladby hrajete třeba po čtyřicáté. Mám respekt, ale trému už ne.“
S trémou se dá pracovat
Přiznává, že trému odbourával i po odborným dohledem. „Je to výsledek tvrdé psychologické práce a já tak pracuji i se studenty, protože všichni mladí lidé mají strach z chyby. Všichni se snaží o to být perfektními, a přitom všichni vědí, že úplná perfektnost neexistuje. A co s tím? Všichni se bojí jít do sklepa a nikdo neví, kde je vypínač. Naučit se s tím pracovat byla fuška, trvalo mi to půl života. Ale pamatuju si to přesně – stalo se to ve Vídni, kdy jsem najednou měl pocit, že mi něco chybí. Pořád jsem něco hledal a kontroloval. Najednou mi došlo, že se nebojím. A to byl pocit vítězství.“
Bylo těžké prosadit se v USA? Musel někdy studentovi říct, že nemá talent? Čím ho zaujaly housle od houslaře Storioniho? Učil se u Josefa Suka a začátky byly krušné. Jak ho ovlivnil? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
