Gerontoložka: Pokud naše populace zestárne úspěšně a zůstane aktivní, problém to nebude. Péči o zdraví ale podceňujeme

Tématu geriatrické péče se obšírně věnoval i 29. ročník Celostátního gerontologického kongresu v Hradci Králové. „Tradičně se hovořilo o akutní a vědecké medicíně, velká pozornost ale byla letos věnována i rozvoji geriatrické péče, kdy byly prezentovány zásady a dokumenty týkající se zlepšení péče o geriatrické pacienty, právě v souvislosti s tím, že naše populace stárne,“ představuje ředitelka Gerontologického centra a vedoucí Centra pro studium dlouhověkosti při Fakultě humanitních studií UK Iva Holmerová.

Budoucnost geriatrické péče

V polovině století bude každý 10. člověk starší 80 let, což s sebou samozřejmě přinese jiné potřeby a požadavky. Podle Holmerové to ale nemusí nutně představovat problém. „Jestliže naše populace zestárne úspěšně a bude dostatečně zdravá na to, aby zůstala aktivní a soběstačná, problém to nebude. Pokud to ale tak nebude, přinese to zátěž nejenom lékařům a dalším zdravotníkům, ale také pracovníkům v sociálních službách.“

Podpora geriatrických služeb má nyní po letech podporu ministerstva zdravotnictví. Strategický rámec rozvoje byl představen i na hradeckém kongresu. „Jedna z linií, která se dnes prosazuje, je rozvoj ambulantních služeb v geriatrii. Zatím jich je velmi málo, v některých regionech naprosto chybí, ale jsem velmi ráda, že vývoj půjde tímto směrem a poptávka po těchto službách bude lépe uspokojena.“

Funkční stáří

Přes určité dílčí posuny však přesto není společnost na demografický trend připravena. Podle Holmerové se klade velmi malý důraz na problematiku funkčních schopností, která ale jde se stárnutím populace ruku v ruce.

Čtěte také

Iva Holmerová: Místo léků předepsaná aktivita v přírodě? Projekt Recetas chce zmírnit osamělost starých lidí

„Každý, když zestárne, si s sebou ze středního věku přináší řadu diagnóz. Seznam diagnóz nám ale vůbec nic neříká o funkčním stavu. Proto se současná zdravotní politika obrací na to, aby lidé byli v tak dobrém funkčním stavu, aby nepotřebovali komplex služeb dlouhodobé péče. Eventuálně, když jejich funkční stav není ideální, aby existovala opatření, která zajistí, že i přes určité hendikepy, nesoběstačnosti a disability budou senioři schopni žít relativně samostatně v domácím prostředí.“

Bohužel pohled společnosti na lidi vyššího věku je mnohdy deformovaný. „Mnohdy se na ně pohlíží jako na pouhé konzumenty důchodů. Starší lidé ale představují velkou heterogenní skupinu, která má své potřeby, ale také může společnosti leccos užitečného nabídnout. Společnost ale tuto nabídku ne zcela využívá. Pokud by však dokázala nabídnout seniorům takové pracovní nabídky, ve kterých jim bude dobře, bude to dobře nejenom pro ně, ale i pro společnost samu,“ uzavírá Iva Holmerová.