První kroky i návaly vzteku. První měsíce se rodiče se synem sžívají, proces adopce běží ještě půl roku

Řadu let sledovala reportérka Veronika Hlaváčová příběh Lenky a Tomáše. V seriálu se teď dostáváme se do okamžiku, kdy už mají malého adoptovaného Tobiáše u sebe doma a mluví o vzájemném poznávání. Jejich Tobiáš nejdřív nechtěl jíst a spát a měl taky návaly vzteku. V únoru 2023, kdy se dostal k Lence a Tomášovi od pěstounů, mu byl už více než jeden rok.

„Dnes je už polovina května. Tobík u nás bude už tři měsíce. Teď se zrovna usmívá, protože ví, že se bavíme o něm. Myslím, že si na sebe zvykáme náramně,“ říká adoptivní máma Lenka.

Když zpívám, tak se veselí a vždy se pohybuje do rytmu
Lenka

Tobiášovi je rok a půl, má hnědé oči a světle hnědé vlasy. Od narození byl u pěstounky. Postupně si tak teď zvyká na nový domov.

„Když jsme venku, jsme na zahradě. Má takové větší popelářské auto, to je jeho největší zábava, to hrozně miluje. Pak má rád koupání,“ popisuje Lenka.

Nálady a bolesti

Adoptivní táta Tomáš přibližuje, jak je syn dokáže každou chvíli překvapit. „Máme pocit, že je všechno v ladu a skladu a najednou se stane něco, co člověk vůbec nečeká. Tobík nás něčím překvapí: nechce spát nebo něco nechce jíst, nebo když má svoje nálady, něco chce a ještě nám to neumí říct. Nevíme pak, co si počít, protože ukazuje všude možně a než se trefíme do toho předmětu, který chtěl, tak už je řev,“ stýská si Tomáš.

Čtěte také

I nemocné děti si chtějí hrát. Po návštěvě zdravotního klauna viditelně fyzicky i psychicky ožijí, pochvalují si v Hořovicích

I podle Lenky se Tobiáš vztekat umí. „Má takové svoje návaly vzteku, které se snažíme skládat, ale není to pořád. Teď jsme řešili zánět středního ucha, nic mu nechutnalo, měl vysoké horečky. Taky jsme se trápili tím, že nechtěl moc pít. Asi běžné starosti, co mají rodiče s dětmi – my se vlastně učíme s ním,“ shrnuje Lenka.

Kvůli zánětu středního ucha museli rodiče s Tobiášem na pohotovost. Doktory si neoblíbil.

„Kontrola u naší pediatričky byla už úplně vyhrocená, kdy opravdu křičel, až se z toho poblinkal. Měl z toho nepříjemný pocit. Už si tu čekárnu pamatoval, chtěli jít hned pryč. Tak uvidíme, jak to bude zvládat. Teď už je v pohodě, začal jíst až moc, jí všechno,“ líčí otec.

Zvuky a kroky

Tobiáš zbožňuje hraní s kostkami, pohádkové obrázkové knížky o farmě nebo popelářské auto. Má rád písničky a tancování.

„Když zpívám, tak se veselí a vždy se pohybuje do rytmu. Jinak teď Tobík vydává různé zvuky, říká nám: píp, papa, mama. Tak nějak ho necháváme, netlačíme na něj, aby nějak mluvil. Věříme tomu, že to má všechno takový přirozený vývoj a že si to všechno samo sedne,“ říká Lenka.

Čtěte také

Deníky adopce. Co obnáší adopce dítěte a jak dlouho trvá celý proces?

Adopční proces nekončí. Běží půlroční doba, během které se zkoumá návrh na osvojení dítěte. Rodinu navštěvuje sociální pracovnice. Lenka s Tomášem mezitím sledují Tobiášovi první kroky.

„Do rodinné kroniky můžeme zapsat, že 11. května začal poprvé už chodit sám. Byli jsme na zahradě a najednou jsme ho pobízeli, aby se konečně rozešel, protože vždy zatím chodil tak, že se přidržoval. V ten den konečně ušel pár krůčků,“ říká Lenka.

„A zase dva, tři dny třeba nechce vůbec – má zase svůj amok, když ho pustíme, že nechce jít. Je to s ním sranda,“ doplňuje Tomáš, který má z prvního manželství dvě vlastní dcery.

Rodina prý Tobiáše přijala velmi dobře. „Babičky, dědečci, všichni se rozplývají blahem. Rodina ho přijala hrozně krásně. Všichni ho mají hrozně rádi,“ těší Lenku.

Právě o přijetí Tobiáše okolím bude zítřejší díl seriálu Deníky adopce.