Chirurg Pavel Pafko běhá kvůli čerstvým rohlíkům z Klučenic pět kilometrů

Místo u Orlíku je pro Pavla Pafka ideální – miluje totiž vodu a lesy a málokde se tato kombinace nabízí v takové míře jako právě kolem Orlíku. „Opravdu si uvědomuju, jak málo my Češi známe Česko. Moji vnuci byli třeba až v Dominikánské republice, ale Slovensko ani Čechy pořádně neznají,“ říká rodák z Bratislavy. „Já jsem byl taky různě po světě, ale když se vrátím sem a vidím tu krásu – jenom si uvědomit, kolik odstínů zelené barvy máme od tmavého lesa po bledě zelenou trávu!“

Chata Pafkových je hned u vody, od vesnice je vzdálená asi dva a půl kilometru. A protože má její majitel rád čerstvé pečivo, vydává se každé ráno pro housky do místní prodejny potravin. Ale pozor, není to žádná procházka pro padavky. Nahoru do kopce vyráží buď na kole, ale v poklusu. To potvrzují i místní prodavačky. „K tomu, aby člověk odháněl stáří, potřebuje fyzickou kondici,“ vysvětluje Pavel Pafko.

A jak se do Klučenic vlastně dostal? „Chtěl jsem původně chatu na protějším levém břehu, jenže tam byla za minulého režimu lokalita Vystrkov, kam byl zákaz vstupu. Bylo to rekreační místo členů ÚV KSČ.“ A tak se nakonec dostal na pravý břeh. Chatku budoval sám spolu se svým kamarádem. „Když jsme to stavěli, vyšlo to tak, že žumpa mohla být jedině pod vchodem do chaty. Tak jsme to tak udělali. A když přišel pán, který to kolaudoval, říká mi ‚já tady mám to Povltaví na starosti, ale žumpu pod vchodem tady mají jenom dva lidi, vy a Milouš Jakeš‘.“