1191. schůzka: Druhá ze dvou megabitev

Nejkrvavější střetnutí první světové války vypuklo v červenci a skončilo v listopadu 1916 v podstatě bez výsledku. Bitva na Sommě se zapsala do dějin i tím, že zde Britové poprvé nasadili obrněná vozidla - tanky. Cena pětiměsíčního válčení byla ještě vyšší než u Verdunu: na Sommě vyhaslo či bylo zraněním poznamenáno až jeden milion tři sta tisíc životů.

Somme - počeštěně Somma - je bohatě meandrující tok dlouhý skoro dvě stě padesát kilometrů a tekoucí Pikardií čili „vysoko" nad Paříží. U Sommy leží i nám dobře známý Kresčak neboli Crécy, místo smrti Jana Lucemburského.

Ouverturou k vlastní bitvě se stala patrně nejdelší dělostřelecká příprava za Velké války. Trvala déle než týden, bylo vypáleno půl druhého milionu nábojů a britský velitel tohoto zemětřesení generál Haig věřil, že se mu podařilo německé pozice zcela rozvrátit - „a ty krysy zadupat do země!". Avšak navazující ofenziva pěchoty ho vyvedla z omylu. Útočící Britové museli vzápětí opět zalehnout, protože Němci reagovali, jako by jim předchozí bubnová palba neublížila. Zpětně se ukázalo, že si předtím zbudovali bytelné podzemní bunkry, propojené sítí bezpečných komunikací a hlubinných koridorů, takže jim pak stačilo vyskákat z podzemí do zákopů a spustit obrannou palbu.

Vysilující střídání útoků a zákopové defenzivy vyčerpávalo obě soupeřící strany. Bojovalo se o lesíky, pláně, opuštěné vsi, zákopové úseky, o kusy země, proměněné v hromadný hřbitov. A počty mrtvých dál hrozivě narůstaly. Celkový úspěch britsko-francouzské ofenzivy nestál za tolik utrpení. Z území obsazeného Němci se posléze podařilo vykousnout prostor 48 kilometrů do délky a 22 kilometrů do hloubky. Výsledkem byla remíza podobná té u Verdunu.

A ještě jeden důležitý fakt: 15. září 1916 se na bojišti u vesnice Flers objevila zbrusu nová, zděšení budící zbraň: proti německým zákopům vyjela těžkopádná železná monstra na housenkových pásech. Do bojové akce byly poprvé nasazeny britské tanky Mark. Bylo jich pár, přes tři desítky, sotva se loudaly a většina se brzy pro poruchu zastavila. Tanky nebyly schopny prorazit frontu, ale představovaly novou taktiku ve vedení války.

Tank je anglický výraz kupříkladu pro rybník nebo jezírko. Ve slangu „tank" znamená vězení, ale na prvním místě se uvádí nádrž, nádržka, jímka, cisterna, rezervoár, kontejner, kanystr. Vývoj zhola nové, zajisté že supertajné britské zbraně se od prvních měsíců války odehrával pod měnlivými krycími názvy, z nichž nejgrotesknějším byla zkratka WC. Totiž Water Carrier neboli „přepravník vody".

Winston Churchill, zastávající vysokou pozici prvního lorda admirality, prý tuto pošklebky budící zkratku nahradil méně „toaletním" výrazem „tank", přičemž se předstíralo, že se jedná výrobu gigantických zásobníků vody pro spojenecké Rusko. A Churchill to údajně byl, kdo jako první z vysokých činitelů pochopil strategický význam „pohyblivého kulometného hnízda" a sehnal pro rychlý vývoj zbraně peníze ze státního rozpočtu.

Dnes máme o tancích vyhraněné představy, naprosto však kontrastují s drsnou realitou roku 1916, kdy se první Britové vydali vstříc nepříteli ve svých monstrózních rakvích. Říkalo se pak, že služba v ponorce byla oproti pobytu v tanku úplným pohodlíčkem. Osádky prvních tanků tvořilo osm mužů, přičemž polovina z nich byli střelci a podavači střeliva, zatímco druhá polovina se musela věnovat řízení, zprvu velmi komplikovanému: jeden řadil, druhý brzdil, třetí a čtvrtý usměrňovali tank ovládáním housenkových pásů, to jest přidávali nebo ubírali plyn. V kabině panovaly doslova pekelné podmínky, za něž mohly vážné technické nedostatky.

Problémy působil především takřka neizolovaný špatně chlazený motor, který přehříval interiér na padesát až sedmdesát stupňů, takže posádka umdlévala horkem. Ke všemu ještě část nedostatečně odváděných výfukových zplodin zůstávala uvnitř kabiny, takže mužstvo muselo operovat v plynových maskách.

autor: Josef Veselý
Spustit audio

Související