1119.schůzka: Budiž světlo!

Jestliže Bůh stvořil nebe a zemi, oddělil světlo od tmy a světlo nazval dnem a tmu nocí, pokusil se o něco podobného – v miniaturním měřítku – i člověk. Ano, právě české země stály u kolébky slávy jednoho z nejmenších našich výrobků, leč zároveň jednoho z nejslavnějších, a tím je zápalka neboli sirka.

Vraťme se v čase o kousek zpátky. Do roku 1814, kdy přišel na svět ve městě Sušici syn šenkýře, a matky, která pocházela z rodiny sušického cvočkaře, Vojtěch Scheinost. Vojtěch jako dvanáctiletý putoval do učení ve Vídni. Spolu s bratrem Josefem ve Vídni zůstali a později společně žádali sušický magistrát o povolení vandru. Vyřízení jim bylo zasláno na adresu továrny na fosfor a třecí zápalky, kterou vlastnil Štěpán von Röhmer. Právě u něj přijal Vojtěch zaměstnání.

Takže už tehdy se Vojtěch Scheinost na své pouti potkal se zápalkou… Ale nejenom s ní. Ještě se tam seznámil se svou budoucí ženou Marií Urbancovou, pomocnicí v domácnosti u Röhmera. Právě s její pomocí získal poznatky o chemické přípravě zápalné fosforové směsi. Na podzim v roce 1839 se společně s Urbancovou nadobro rozloučil s Vídní, ti dva se odstěhovali do Sušice.

Podle tradice zahájil Scheinost výrobu v Sušici ve vyhořelém domku stojícím uprostřed náměstí za radnicí. Je pravděpodobné, že domek patřil Vojtěchovu bratru Ondřejovi. Výroba se dále stěhovala do domu na Dolním náměstí, ve kterém Vojtěch s rodinou bydlel, a pak se pokračovalo do další budovy na Horním náměstí. Své výrobky prodával Scheinost o trzích a poutích, záhy však i v Horních Rakousích a zvláště velký zájem o ně byl brzy v Praze, takže Scheinost sotva stačil zakázkám.

Jak tradice z rodinného prostředí vypráví, brzy se Scheinostovi začalo nedostávat finančních prostředků, a jak už to bývá, byl nucen se obrátit na cizího člověka, který by mu vypomohl půjčkou. Tou osobou byl zámožný obchodník se smíšeným zbožím v Sušici, Bernard Fürth. Bernard začal obchodovat s peřím, kůžemi a vlnou. Brzy se však vrhl na jiný sortiment. Dohodou z 5. prosince 1840 stvrdil Vojtěch Scheinost Fürthovi dodávku sirek.

Takto Bernard Fürth započal zásobovat Scheinosta surovinami na úvěr, a Scheinost, ten splácel sirkami. Obchodně zdatný Fürth vytušil z tohoto spojení výhodný obchod a snaživého výrobce podporoval. Tato podpora zavázala Scheinosta do té míry, že byl nakonec nucen nabídnout Fürthovi místo společníka a později i celý tovární majetek. Oprávnění k výrobě sirek měl jen Scheinost, a proto Fürth nemeškal a zažádal o ně v září 1842, tedy aby mu byla povolena i výroba fosforu.

Jméno Vojtěcha Scheinosta se z historie českého sirkařství na nějakou dobu vytratilo. Však on na tom intenzivně Bernard Fürth pracoval. Připoutával si Scheinosta stále těsněji – půjčkami, které si dával splatit zápalkami, tím, že ho musel Scheinost přijmout za společníka, a nakonec tím, že se výroby úplně zmocnil a manželé Scheinostovi se stali jeho zaměstnanci.

První nejedovaté zápalky

Dosavadní tichý Scheinostův společník Bernard Fürth převzal v roce 1843 sušický závod do svého vlastnictví. V průběhu stejného roku začal vyrábět sirky v pobočném závodě ve Zlaté Koruně na Českokrumlovsku. Byla v pořadí třetí sirkárna na našem území, která se mohla záhy chlubit jedním prvenstvím. Bylo přímo světové. Právě ve Zlaté Koruně byly v roce 1848 vyrobeny první zápalky bez jedovatého fosforu.

Fürth vystavoval svoji zápalku na světové výstavě v Paříži, ale obchodníci o tuto novinku neprojevili zájem. A tak svět čekal na nejedovatou zápalku dalších šest let. Sirkařství v Čechách a poté i na Moravě pomalu ale jistě zdomácňovalo. Na začátku druhé poloviny 19. století se u nás setkáváme už se čtrnácti výrobci. Toto období bylo pro české sirkařství velmi úspěšné.

Bernard Fürth v roce 1849 zemřel. Zanechal podnik v plném vzestupu, bez známek byť sebemenšího zakolísání. A Vojtěch Scheinost? V roce 1865 vystoupil ze služeb firmy Bernard Fürth a během roku 1867 už uvažoval o vybudování vlastního závodu na výrobu sirek. Podal si žádost, aby mohl provozovat výrobu – na počátek provozu si zajistil 20 dělníků. A tak se v Sušici zrodila druhá takzvaná Horní sirkárna Vojtěcha Scheinosta. Jeho sirky nesly značku V. S.

Ve firmě Fürth došlo v roce 1890 ke generačnímu střídání. Koncem 19. století došlo ve výrobě zápalek ke stagnaci. Překotný růst počtu nově založených sirkáren vyvolal na světových trzích zmatek, důsledek nevázaného, nesmírně tuhého boje znovu přivedl velké exportní firmy za jednací stůl. Pokračující dialog mezi partnery byl nakonec dovršen spojením šesti největších rakouských továren na zápalky v akciovou společnost. Vymysleli pro ni název originální, který zněl a stále zní: „Solo."

A pokud nahlédneme alespoň jedním okem do přítomného času: Současnost vypadá pro podnik dobře. Světlo českých zápalek svítí v desítkách zemí přinejmenším na východní polokouli. Ta malinká sirka přibližuje leckde dobré české podnikání. A my bychom mohli uzavřít dnešní schůzku se zápalkami moralitkou. Cosi se zápalkami má společného. Známe i autora. Je jím čínský filosof Konfucius. Ta jeho moudrá věta zní: „Lepší je zapálit alespoň malou svíčku, než proklínat tmu."