Josef Wünsch přišel na svět 29. června roku 1842 do rodiny rokycanského koželuha. Jeho otec Josef procestoval v době svého tovaryšství celé rakouské císařství. 

Bylo to na jaře 1922, když Jiří Wolker (tehdy již zavedený básník) bydlel s Jindřichem Hořejším (rovněž básníkem) v bytě Karla Teigeho v Černé ulici v Praze.

V našem seriálu, pojednávajícím o české historii, se dostáváme k další osobnosti, básníkU, který už za svého života obdržel přívlastek „Lyrik lásky a života“: Antonín Sova.

Tento a ještě následující díly budou přece jen trochu výjimečné oproti ostatním, neboť se nenecháme usnášet proudem času, který nám diktuje, že plujeme 19. stoletím.

Antonín Dvořák se svému tatínkovi dost podobal. Stejně jako táta měl i Antonín výrazné oči a trochu zádumčivý, mračný, leckdy jakoby nepřítomný pohled, obrácený do nitra.

V těchto Toulkách budeme způsobem sobě vlastním monitorovat pohyb Antonína Dvořáka po učebnách Ústavu pro církevní hudbu jakož i mimo ně.

I na této schůzce se vrátíme k Antonínu Leopoldu Dvořákovi, což bylo celé jméno, které se u něj coby dítěte, neobjevuje.

V krátké době již podruhé se nám ten bánhóf dostal do řeči. Ono na něm něco bude. Detaily neznáme. Dvořákovská literatura až na pár maličkostí cudně mlčí.

My jsme dnešní 989. schůzku nazvali ověřeným citátem Antonína Dvořáka, který vyjadřuje, jak se to vlastně má s autorskými právy k jeho nesmrtelným melodiím. 

„Když byl Dvořák teprve na začátku své kariéry, přivedl nám jednou náš známý, tehdy na slovo braný hudebník Kaván, Dvořáka domů, chtěje mladého talentovaného hudebníka.“