Šarmantní Francouz Eddie Barclay často měnil snubní prstýnky, ale proslavil se hlavně hudbou
Zajímavou postavou francouzské hudební scény 50. let minulého století byl Édouard Ruault, proslavený pod pseudonymem Eddie Barclay. Byl to úspěšný producent, autor, podnikatel, kapelník, ale také milovník žen a vyhlášený elegán.
Pocházel z Paříže. Jeho otec byl kavárenským číšníkem. Většinu raného dětství prožil Édouard u své babičky. Jeho rodiče koupili bar Café de la Poste uprostřed Paříže, když byl ještě dítě. V patnácti letech odešel ze školy, aby pracoval v kavárně.
Studium ho nebavilo, ale sám se naučil hrát na klavír. Obzvláště měl rád americký jazz. Peníze si vydělával jako pianista v jednom pařížském klubu, kde se po jednotlivých setech střídal s mladým Louisem de Funèsem, tenkrát také jazzovým klavíristou.
Po válce už jako Eddie Barclay psal písně s Charlesem Aznavourem a Borisem Vianem. A také vlastnil hudební klub. Na začátku 50. let jeden americký návštěvník klubu Barclaye pozval do Ameriky, aby viděl novou nahrávací technologii, která umožnila výrobu 45otáčkových a long play, tedy dlouhohrajících, desek.
To byl nanejvýš důležitý okamžik v jeho životě. Ve své pařížské fabrice na své značce Barclay začal nadšeně rozvíjet nový formát mikrodrážky. Eddie Barclay vydával v novém formátu v licenci desky amerických hvězd jako Raye Charlese nebo skupiny Platters, ale také nahrávky svých francouzských objevů jako zpěváků Huguese Aufraye, Dalidy, Mireille Mathieu a dalších.
Čtěte také
Pod křídla nahrávací a produkční společnosti vstoupili rovněž hvězdní zpěváci Charles Aznavour, Jacques Brel, Juliette Gréco nebo anarchistický básník a zpěvák Leo Ferré. Eddie Barclay se přátelil s Edith Piaf i Brigitte Bardot. Tento muž s apartním knírkem se rád oblékal do bílého, ostatně v bílém oblečení museli chodit hosté na jeho vyhlášené večírky v Saint-Tropez.
Eddie Barclay se svým velkým orchestrem natáčel hlavně v 50. letech desky s líbeznými orchestrálkami. Jeho největším hitem byla titulní melodie ze sedmdesát let starého brazilského westernu O Cangaceiro neboli Bandita.
K ní připojíme i další milé snímky včetně nádherné balady Unforgettable z repertoáru Nata Kinga Colea nebo hudbu Nina Roty z Felliniho veleslavného snímku La Strada – Silnice v podání orchestru Eddieho Barclayho, který docela často střídal snubní prstýnky, byl celkem devětkrát ženatý.
Slovutný producent, podnikatel, kapelník, autor a šarmantní muž Eddie Barclay zemřel 12. května 2005 ve věku 84 let.
Související
-
Sen lásky, My pluli dál, Stonožka, avšak také Už se ten tálinskej rybník nahání s Felixem Slováčkem
Felix Slováček slaví osmdesátiny, a tak jsme do Vlídných tónů vybrali jeho nahrávky. Poslechněte si v podání populárního klarinetisty a saxofonisty příjemné instrumentálky.
-
Vejvodova Škoda lásky jako symbol radosti z míru – se smyčci, akordeonem i Banjo Bandem Ivana Mládka
Písní, která snad nejsilněji vyjádřila radost z konce války a osvobození, je Škoda lásky Jaromíra Vejvody. Zbraslavský rodák a kapelník ji složil jako Modřanskou polku.
-
Láskyplné melodie pod májovou rozkvetlou třešní s hvězdami Kennym G nebo Andrém Rieu
Od dob romantického básníka Karla Hynka Máchy vnímáme první máj také jako oslavu lásky. A právě toto pojetí svátečního dne najde své vyjádření v půlhodince Vlídných tónů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
