Podplukovník Pavel Mráz si jako velitel získal respekt tím, že vždy drží své slovo

4. listopad 2022

Podplukovník Pavel Mráz vyjel na svou první mírovou misi ve svých 24 letech do Bosny a Hercegoviny. Následovaly dvě zahraniční operace v Kosovu a dvě v Afganistánu. Tento ostřílený válečný veterán v současnosti pracuje jako náčelník na Velitelství pro operace Armády ČR. Na konci roku 2022 ve svých 46 letech svou životní etapu profesionálního vojáka ukončí. Rád by se více věnoval rodině.

Vstoupit do Armády ČR bylo pro něj už od dětství zcela přirozené. Vzorem mu byl jeho tatínek, voják z povolání. Ve škole ho také ovlivnil zájem o dějepis a především období 2. světové války. V rámci studia operace Antropoid si začal uvědomovat, jaká specializace by ho jako vojáka zajímala. Lákalo ho mít odvahu jít proti nebezpečí nejen čelem, ale u boje zároveň také přemýšlet a jako voják se stát součástí dějin. Především ale mít možnost je posunout tam, kam chce, nikoliv být dějinami vláčen.

Od 14 let, kdy zahájil studium na Vojenském gymnáziu, se začal seznamovat s vojenským výcvikem, v 16ti letech absolvoval první seskoky padákem a v roce 1994 složil vojenskou přísahu. Slova „Pro obranu své vlasti jsem připraven nasadit i svůj život, tak přísahám,“ se mu vryla nejen do paměti, ale i do srdce. Připraven bránit svou vlast byl ale ještě před tím, než samotnou přísahu ve svých 18 letech složil.

Po absolvování VVŠ PV Vyškov a službě u 43. výsadkového praporu v Chrudimi pak již nic nebránilo tomu, aby své schopnosti uplatnil i ve vojenských zahraničních operacích ve spolupráci s NATO.

Dokud dýchám, doufám

Na svou první mírovou misi vyjel ve svých 24 letech. Nejprve to byla v roce 2000 Bosna a Hercegovina. Následovaly dvě zahraniční operace v Kosovu, kam odjel jako operační důstojník, a dvě na území Afganistánu. Tu poslední absolvoval před 4 lety jako náčelník operačního oddělení.

Několikrát se dostal do nebezpečné situace. Musel se spolehnout nejen na sebe, své zkušenosti a schopnosti nabyté tvrdým výcvikem. V případě krize si vždy vzpomněl na motto našich speciálních sil, „dokud dýchám, doufám“, ono slavné Dum Spiro Spero… I když šlo o vteřiny, snažil se vždy zhluboka nadechnout a situaci promyslet. Většinou si pak uvědomil, že situace není tak beznadějná, jak se zdála. To je ostatně jeho univerzální rada pro všechny krizové situace i v životě.

Rozhodující ale také je mít kolem sebe v týmu spolehlivé parťáky, kteří v boji myslí nejen na sebe, ale umí se i vzájemně krýt a pomáhat si. A ještě jedna vlastnost. Držet své slovo. Právě díky této vlastnosti si Pavel Mráz jako důstojník, který měl ve vojenských operacích na starosti různé jednotky a skupiny, získával respekt nejen svými rozhodovacími a strategickými schopnostmi, ale také tím, že vždy dodržel vše, co slíbil. Velmi dobře ale ví, že respekt musí být oboustranný, tedy i od velitelů k řadovým vojákům.

Hodnoty života si každý utřídí až v nebezpečí

Za své nasazení v pěti zahraničních vojenských operacích je dnes podplukovník Pavel Mráz válečným veteránem. Pobyt v zahraničí na vojenské operaci by doporučil každému. Daleko od domova si totiž sám bez rodiny utřídil své myšlenky a srovnal si žebříček životních hodnot.

Když odjížděl na první misi ve svých 24 letech, bral to spíše jako dobrodružství. Na svou poslední misi ve 42 letech do Afganistánu se loučil s manželkou a malým synkem. Zůstali sice doma v bezpečí, přesto se mu neodjíždělo lehce. Věděl, že se právě kvůli nim musí vrátit v pořádku.

V současnosti pracuje jako náčelník oddělení na Velitelství pro operace Armády ČR v oddělení řízení operací a má odpovědnost za přípravu a realizaci plnění úkolů krizového řízení na území ČR. Rodina ho vždy podporovala, a tak najednou cítí, že mu svědomí velí jim veškerou péči začít vracet. Proto se ve svých 46 letech rozhodl ke konci roku 2022 své pracovní působení v Armádě ČR ukončit.

Civilní život jako džungle neznámá

Pro vojáka z povolání, který měl celý život jasné cíle a vše naplánované, je představa svobodného života velkou neznámou. Ví, že to nebude jednoduché. Vojenský život a výcvik ho tvarovaly od 14 let. Na Nový rok 2023 začne postupně pronikat do normálního civilního života, který na něj nyní spíše působí jako velká neznámá. Chvíli se bude rozhlížet, ale ví, že na prvním místě bude rodina.

Jako voják se musel udržovat v dobré fyzické kondici a zároveň si léčit i četná nepříjemná zranění včetně následků, které zůstaly. To bylo i vodítkem pro jeho další nasměrování. Už dnes má za sebou zkoušky na provádění masérské praxe sportovních a reflexních masáží.

V budoucnu uvažuje o možnosti pečovat touto formou i o ostatní bývalé vojenské kolegy v rámci nového projektu Komunitního centra pro válečné veterány ve Vojenské nemocnici v Praze.

Do nového života ale odchází doslova „vyzbrojen“ zkušenostmi i vojenským drilem. Co ho v životě vojenský výcvik i účast v zahraničních operacích naučil a co mu přinesl? V první řadě partu lidí, kterým může důvěřovat. Společným tvrdým výcvikem se totiž kolektiv tmelí. Jako jedináček také poznal, jak důležitá je týmová práce. Do boje i do života zkrátka potřebujete někoho, na koho se můžete spolehnout.

Spustit audio