Na měsících Jupiteru je zřejmě více vody než na Zemi. Mohl by tam být život?
Ke čtyřem největším Jupiterovým měsícům se v příštím desetiletí vydá kosmická sonda. Měla by prozkoumat i úžasné oceány vody pod jejich povrchem, o kterých se už léta spekuluje.
Příspěvky v Meteoru 4. 7. 2015
01:21 Velké putování po jeskyních: Na Špičáku
23:40 Podoba života ve vesmíru
32:18 Objevy alchymistů
41:30 Vodní kanály indiánů zachraňují Peru
45:21 Tajemství ledových měsíců Jupiteru
Galileovy měsíce
Galileo Galilei roku 1610 objevil, že kolem planety Jupiter obíhají čtyři měsíce. Dostaly jména Ió, Európa, Ganymédes a Callistó. Díky své velikosti se staly vděčnými objekty různých pozorování. Dnes jsou vědci přesvědčeni, že tyto měsíce pod povrchem skrývají obrovské oceány vody. Mají pro to řadu nepřímých důkazů.
„Ukazuje se, že nitro měsíců je natolik teplé, že dokáže rozpustit led na tekutou vodu,“ říká profesor Hauke Hussmann z Německého střediska pro letectví a kosmonautiku, „kromě teorií máme i výsledky měření sondy Galileo, která byla u Jupiteru v letech 1995 – 2003. Její magnetometr zjistil, že v měsících se indukuje magnetické pole. To svědčí o přítomnosti pohybujících se iontů solí pod povrchem.“
Teplo v nitru měsíců se uvolňuje podobně jako na Zemi – rozpadem těžkých radioaktivních prvků v horninách. Uran nebo thorium mají velmi dlouhý poločas rozpadu, proto tento zdroj vydrží miliardy let rozpouštět led pod povrchem.
Led, který tmavne
Velké Jupiterovy měsíce jsou poměrně tmavé. Na první pohled bychom neřekli, že jsou pokryté zmrzlou vodou. Vědci však mají jasno, že povrchový led se skutečně skládá z molekul vody, vysvětluje Hauke Hussmann.
„Ve větších vzdálenostech od Slunce je vodní led běžnou záležitostí. Obsahují ho všechny měsíce nejen Jupiteru, ale i Saturnu, Uranu a Neptunu. I komety jsou z vodního ledu. Molekula H2O je ostatně jednou z nejběžnějších molekul ve vesmíru. Vodní led můžeme hledat za tzv. sněžnou čarou. Ta leží mezi Marsem a Jupiterem, za ní jde o zmrzlý svět. Že jde o vodní led, víme naprosto jistě ze spekter povrchů měsíců Ganymedes, Europa i Callisto.“
O svůj lesk však led přichází kvůli „bombardování“ z vesmíru. Molekuly vody sublimují nebo se rozkládají na vodík a kyslík, a slabá gravitace je při povrchu neudrží. Naproti tomu se na měsících usazuje prach, takže pozvolna stále více tmavnou.
Může tam být život?
Temné jsou i oceány pod ledovým povrchem měsíců. Například na Ganymedu vědci odhadují tloušťku ledu na 70 až 100 kilometrů, čímž určitě žádné světlo nepronikne. Navíc Jupiter je od Slunce 5x dál než Země, dostává tedy 25x méně sluneční energie.
Ke dnu pozemských oceánů sluneční světlo také nepronikne, a přece tam místy najdeme živé mikroorganismy. Je to díky sopečné aktivitě, která představuje zdroj energie nezávislý na Slunci. Mohlo by se něco podobného najít i na Jupiterových měsících? Hauke Hussmann vysvětluje, proč nejspíše ne.
„Pod povrchem Jupiterových měsíců jsou jiné podmínky, jiné příměsi ve vodě a vyšší tlak. Předpokládáme chladný oceán, několik stupňů pod nulou i na dně. Představte si to jako obří klidnou nádrž, vše je tam díky nízké teplotě zpomalené, žádné silné proudy, žádné rychlé chemické reakce. Kdyby se tam přeci jen zrodil život, vyvíjel by se nesmírně pomalu a potřeboval by dlouhou dobu stabilní podmínky. Jsou to ale všechno jen hypotézy, chybí nám údaje.“
Ty by měla přinést evropská sonda JUICE, která se právě staví. Profesor Hussmann se podílí na vývoji přístrojů, které budou měsíce mapovat. Start sondy je naplánován na rok 2022 a k Jupiterovým měsícům by měla doletět okolo roku 2030.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
