Kolik je zvířat? Počítací knížka pro děti ilustrátorky Anny Milerové o věčném soužití lidí a zvířat

20. září 2022

Anna Milerová z Jaroměře se věnuje umění a grafice. Ovšem ve svém volném čase také „zachraňuje" oceány. Vymyslela projekt Be Sea (Buď moře), ve kterém propojila svět umění s ekologií. Originálním způsobem tak chce přispět ke snížení objemu plastových odpadků v oceánech. A nejen to. Teď vydala i nádhernou knížku pro děti.

Poprvé jsme se potkali v roce 2018, to jste byla ještě studentka. Teď už máte po škole. Ale pamatuji si, že už tenkrát jsme představovali váš projekt Be Sea.
Be Sea, přesně tak. Buď moře ve volném překladu. Můžeme říci, že se snažíme ochraňovat oceány. Zúžili jsme takříkajíc pole působnosti a zaměřili jsme se na Indonésii. Jsme především v oblasti ostrova Lombok a snažíme se o omezení lovu žraloků. Protože Indonésie je jeden z největších vývozců žraločích ploutví, které pak putují především do Číny, ale třeba i do Evropy. I u nás si dáte klidně žraločí maso.

Čtěte také

Vy jste mi tenkrát také vyprávěla své zážitky z tržnice na Lomboku.
Ano, tam byla rybí tržnice. My jsme si vybrali Lombok i z toho důvodu, že tamní tržnice je ještě udělána postaru, takže je na ni volný přístup, mohou na ni i turisté. Většina tržnic je už pro veřejnost uzavřena, velké tržnice, kam přijíždějí velké rybářské lodě a běžný člověk tam nemá přístup. Proto my působíme na Lomboku. Stále se snažíme zachraňovat žraloky, ale po těch letech jsme zjistili, že to není až taková sranda, není to jednoduché. Snažíme se spolupracovat i s dalšími organizacemi, ale opravdu je to běh na dlouhou trať.

Je to asi velký byznys.
Ano, je to opravdu velký byznys, byť samozřejmě ne úplně pro místní lidi, ti z toho mají úplné minimum. Ale pro ty větší hráče je to velký zdroj peněz. A také pro indonéskou vládu, takže největší problém spatřujeme v tom, že tam neexistují žádné limity. Samozřejmě žraloci se lovili vždy, je to tam normální, my respektujeme tradice, ale to současné množství ulovených žraloků je vážně neúnosné. A neprobíhá tam ani žádný výběr druhů, které se třeba lovit mohou nebo nemohou. Jediné druhy, který se nemůžou lovit, tak je Manta a pak žralok obrovský. Jinak všechny ostatní druhy se normálně chytají.

Člověk by měl do oceánu vstupovat s tím, že se ocitá v cizím prostředí, je tam jen na návštěvě. A tak by k němu měl přistupovat s pokorou.
Anna Milerová, grafička, výtvarnice, autorka knihy Kolik je zvířat?

Ubývá hodně žraloků?
Neskutečně. Když se bavíme potom s těmi rybáři, tak potvrzují, že pokud se na moři pohybují delší dobu, třeba rybaří už 10 let, tak vidí ten obrovský rozdíl. Musí vjíždět do stále větších vzdáleností, musí být na lovu delší dobu, aby naplnili obrovské chladící boxy na lodi.

Čtěte také

K čemu se potom ty žraločí ploutve používají?
Žraločí ploutve jsou oblíbené ke konzumaci především v Číně, ale celkově v Asii. Ploutve se suší v Indonésii normálně na sluníčku, což je další problém. I kdyby se některé druhy nesměly vyvážet, tak jak se vysuší, pak už je prakticky nemožné na první pohled poznat o jaký druh žraloka jde. Vytváří se z nich pak vývar. Přirovnala bych to u nás ke klasickému slepičímu vývaru s knedlíčky. Pro ně je něco takového žraločí vývar. Divná, rosolovitá polévka, která má mít údajně nějaké blahodárné účinky. Ale to se možná tvrdí jen proto, aby se zvedala cena. Protože to opravdu drahá záležitost, není to nic levného. Běžný člověk v Číně na žraločí vývar peníze nemá.

Vy se také ráda potápíte. Potkala jste někdy také žraloka?
Ano. Když jsme byli na Kubě, tak jsme měli velký štěstí, že jsme se vlastně každý den potápěli se žraloky. A když jsme šli na volné potápění bez přístrojů, tak jsme dokonce narazili na žraloka obrovského, což byl neuvěřitelný zážitek. Člověk si představuje, jak je asi velký, ale ho pak člověk vidí opravdu na vlastní oči, tak je to nádherný autobus. On vás ale vůbec neřeší, vůbec ho nezajímáte.

Je krásný, ale není nebezpečný?
Není vůbec nebezpečný.

Žraloka bílého jste naštěstí nepotkala.
Já bych možná řekla, bohužel. Člověk musí k tomu životu respekt už když vstupuje do oceánu. Měl by do něj vstupovat s tím, že se ocitá v cizím prostředí, je tam vlastně na návštěvě. A tak by k tomu měl s pokorou přistupovat.

Čtěte také

Vy jste dnes přišla s krásnou knížkou s názvem Kolik je zvířat? Tam jsou totiž vaše obrázky.
Ilustrace jsou moje a říkanky do ní napsal Robin Král, což je básník zaměřený na děti, který píše dětské říkanky. Jsem moc ráda, že se mnou na knížce spolupracoval.

Jak vás napadlo vydat knížku?
Mám vystudovaný grafický design a věnuji se také ilustraci. A často přemýšlím nad propojením umění nebo užitého designu a ochrany přírody. A napadlo mne udělat knížku, která má sice jen 10 stran, ale ty jsou vyklápěcí, aby vznikl velký prostor pro ilustrace. Každá kapitola ukazuje nějaké soužití lidí a zvířat. Chtěla jsem vytvořit nějakou možnost, jak děti nenuceně vzdělávat, takže vlastně na první pohled ani na této knížce není úplně znát, že by se tam do dětí tlačila ochranařina. To je hlavně díky krásným říkankám a obrázky také vypadají idylicky. Ale v knize není jen přesah do ekologie, zároveň je to knížka počítací. Jedeme od jedničky do desítky, každá strana představuje jedno číslo a současně jedno zvíře. Takže třeba na čísle 2 je prostředí pouště a dva velbloudi, které by děti měly spočítat.

Čtěte také

Vaše ilustrace se mi moc líbí. Věřím, že se dětem budou líbit. A je tu také pštros Moa.
Můžeme říct pták Moa, což je vzdálený příbuzný pštrosovi. Hledali jsme nějakého maskota nebo jak celou edici nazvat. Takže edice se jmenuje Moa. Chtěli jsme nějaké zvíře, které je ohrožené nebo už vyhynulé. A protože na celé edici spolupracuji s ochranářem Tomášem Ouhelem, tak jej a jeho ženu napadlo použít tohoto ptáka, který byl v patnáctém století vyhuben. Žil na Novém Zélandu a dorůstal až do výšky čtyř metrů. Nám to přišlo jako geniální, takový nádherný pták, který byl ne úplně v dávné minulosti vyhuben člověkem.

Je to hezký maskot. Kolik těchto knížek chystáte?
Tato je první a uvidíme. Doufáme, že se bude lidem líbit. Prodáváme je v e-shopech zoologických zahrad, protože si myslíme, že právě spolupráce s českými zoologickými zahradami, které dělají dobrou práci, snaží se podporovat ochranářské projekty, je důležitá. Chceme vydávat hezké a kvalitní dětské knížky. Aby byly biologicky i věcně správně, aby třeba tučňák neseděl na kře vedle ledního medvěda a takové podobné věci. A vždy platí 1 kniha = 1 nezisková organizace zaměřená na ochranu přírody. Tedy vždy to má ještě tenro přesah.

Jakub Schmidt a Anna Milerová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Přeju této krásné knížce, ať se líbí. A ať se vám daří ve všech vašich projektech. Grafička, výtvarnice, autorka projektu Be Sea Anna Milerová, byla naším hostem.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související