Hraje celá rodina. U Strejců a Houdků prostě máme hudební geny, směje se muzikantka Lucie Houdková

Trumpeta se prý zalíbila i jejich dvěma synům, což už je na založení pěkné rodinné kapely. Ovšem hudební geny jsou vaše rodinná tradice, tatínkem Lucie je skvělý varhaník Martin Strejc.
A manželův tatínek Jiří Houdek byl první, kdo začal v rodině hrát na trubku. Jeho rodiče tedy nebyli muzikanti, ale jemu se tento nástroj tak zalíbil, že ho studoval na konzervatoři a potom i dále. A můj muž hrál nejdříve na bubny, potom možná i 14 dní na violu.

Lucie Houdková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

A myslím si, že prožil něco podobného, co já. Když doma vidíte nějaký hudební nástroj a myslíte si, že budete hrát na něco jiného. Ale stejně ten nástroj, který máte doma nejblíže, zvítězí. Právě díky tomu můj muž začal hrát i na trubku. Tedy tatínek ho inspiroval. A určitě i starší bratr, který na trubku také hraje.

Čtěte také

Přes 50 let hraje na varhany v hradeckém kostele Panny Marie: Je to jako posilovna pro tělo i ducha

Vy jste na varhany nezkoušela také hrát? Po tatínkovi.
Určitě na mně chtěli všichni, abych hrála na varhany. Já jsem se tomu bránila, ale nakonec na ně hraji doteď v kostele při mších, případně i na jiných příležitostech. Mám to sice jen jako koníčka, ale strašně mě to baví, u varhan relaxuji.

Jaké to je, hrát na varhany, když celý život trávíte s pozounem?
Je to právě relax. Nikdo od vás neočekává žádný profesionální výkon, jen si k nástroji člověk sedne a odpočívá. Takže je to příjemné. Tatínek mě k hudbě vedl, za což jsem mu vděčná. Určitě to byla pro něj těžká cesta, protože jsem byla hodně vzdorovitá, nechtěla jsem hrát na nic. Takže i ten trombon začal tak, že jsem hrála na varhany a tatínek mi velice dobře radil. Ale já jsem se rozhodla, že budu hrát na něco, čemu on absolutně nerozumí, a to se asi povedlo. Zrovna v té době jsem chodila s klukem, který hrál na trombon, takže to bylo nejjednodušší řešení. Půjčit si jeho nástroj a začít na něj hrát.

Naši synové hrají na trubku, po tátovi. Tonda vzal jednou nástroj do ruky a už ho neodložil. A Matyáš se snad narodil s nátrubkem na puse.
Lucie Houdková, muzikantka

A jak jste se seznámili s vaším manželem?
Známe se už dlouho, protože jsme oba Hradečáci. A bydleli jsme od sebe asi kilometr, ale seznámili jsme se doopravdy až na konzervatoři v Praze. Asi u skříněk, kam jsme si schovávali nástroje. Nejdříve jsme spolu začali chodit na koncerty, pak jsme zjistili, že nás to baví, tak jsme pokračovali. A zatím nás to stále baví.

Čtěte také

Lucie Houdková: Na trombon musíte mít fyzičku i dobrý sluch. Ne každý u něj vydrží

Vaší hudební láskou je tedy trombón nebo-li pozoun. Váš manžel Karel Houdek hrál ve filharmonii na trumpetu. A vaši synové?
Naši synové hrají též na trubku, ale nebylo to z donucení. Bylo to opravdu tak , že sami chtěli, oba dva. Tonda od začátku, co se narodil a uměl mluvit, říkal, že nikdy v životě na nic hrát nebude, ale jednoho léta si 1. července vzal do ruky trumpetu a od té chvíle ji neodložil. Za což moc děkujeme, protože z toho máme radost. A Matyáš, ten se snad narodil s nátrubkem na puse. Protože první slovo bylo tubaka, což znamená trumpeta.

U vás opravdu hraje celá rodina, koncertujete a vystupujete společně. Sehráli jste se v době covidu?
Bylo to přesně tak. Nevědělo se, jak to bude s touto nemocí, nemohlo se vůbec nic. A to je pro muzikanta strašně náročný čas, protože i když nekoncertujete, musíte cvičit. Takže jsme všichni čtyři cvičili doma, za což se sousedům omlouvám. Určitě to bylo náročné, ale zase díky tomu vznikl rodinný kvartet, kde hrajeme já, můj muž a obě naše děti. Cvičili jsme pár týdnů a přizvali jsme i Jirku Houdka, což je bratr mého muže, takže máme už i rodinný kvintet. A můžu všechny pozvat na 17. prosince na 17. hodinu do Městské hudební síně v Hradci Králové, kde bude hrát všech nás pět.

Čtěte také

Kdo hraje na žesťový nástroj, musí posilovat svaly jako sportovec. A když brní rty, je to správně

Baví vás to rodinné hrají? Nelezete si někdy na nervy?
Moc nás to baví, velice nás to naplňuje, ale je to náročné. Každý máme svoji úlohu. My tři, to znamená já a naše děti, děláme to, co řekne tatínek. Protože on je přeci jen profík a ví, co a jak máme hrát. Takže my se mu snažíme vyhovět, ale ne vždy je na to samozřejmě člověk naladěný. To je jasné. Ale tatínek má hlavní slovo.

Vy máte ale zase hlavní slovo ve vaší kapele Lucky Band. A nejvíc vás baví hraní, když se tančí. Takže hrajete lidem na plesech a na bálech. Už jste zahájili letošní sezónu?
Zahájili jsme letošní taneční sezónu tento víkend, byli jsme v tanečních ve Vysokém Mýtě a v Chocni. Příští víkend nás čeká zase Choceň, a pak dokonce i Praha. Pro nás je vždy důležité místo, kde si nás váží a kde mají radost z toho, že hrajeme čistě tanečně.

Lucky Band jste založila v roce 2002, tedy letos to je 20 let. Už jste to oslavili?
Oslavili jsme to v červnu na místě činu, to znamená na Farním dnu na Novém Hradci Králové, protože tam jsme před těmi 20 lety vznikli. Je nás 8 plus ještě 2 hosté. Takový malý swing band. Obsazení je rytmika, tři dechy a zpěvák, případně ještě zpěvák - zpěvačka. Ta kapela vznikala samozřejmě také na rodině. Můj bratr hrál na bicí, ten to hraje doteď, strejda hrál baskytaru a mohla bych pokračovat. Tedy je to opět rodinná záležitost s tím, že už ne všichni vydrželi. Někteří muzikanti se obměnili, ale musím říct, že Lucky Band je do jisté míry pro mě druhá rodina. Jsou to lidé, na které se mohu spolehnout. Odehrát třeba čtyři plesy za sebou do dvou do rána, to je velká frajeřina. Opravdu si lidé v kapele musí sednout.

Říká Lucie Houdková, trombonistka nebo pozounistka, chcete-li, která byla naším hostem.