„Děda Mládek? Ten souhlas jsem jim neměl dávat.“ Rozhovor Ivana Mládka s Ringo Čechem

Ivan Mládek: Ahoj. Člověče, dělal. Určitě jednu reklamní písničku. Ale úplně nejraději mám jednu z těch jeho prvních. O tý krávě, nebo kravách? To byla taková westernovka, člověče.

Ivane, z jaký jseš rodiny? Intelektuální, z dělnický, rolnický? A máš nějaký sourozence?

Spíš intelektuální. Táta byl právník, máma stání úřednice. Oba se seznámili na zemským finančním ředitelství, kde byl táta Vrchní finanční rada a máma tam byla jako normální úřednice. A byli jsme tři děti, dva chlapci a jedno děvče. Brácha Martin jeden čas hrál s Velkopopovickou Kozlovkou na violoncello, ale nechal toho. Radši se dal na obchodování s kytičkama. Ségra byla odjakživa technická úřednice, dělala v nějakým energoprojektu.

Co tvoje rodiče poslouchali ve tvým dětství? Když jsi byl školáček?

Prosím tě, máma nic, teda poslouchala a dalo by se říct, že jí trpěla. Ale táta, pokud vím, tak jako většina mladejch, poslouchal Voskovce a Wericha. Táta ale hrál amatérsky na piano. Ale louskal vážnou hudbu.

Ivane, kdy se to začalo jmenovat Band Ivana Mládka?

Banjo Band Ivana Mládka... Já to tak vůbec nepojmenoval. Já jsem někde u piva na nějakým countryovým salonu někomu slíbil, že půjdu hrát na nějakej jejich festival. On mi ale neřekl, že to je v Lucerně. My jsme neměli nic udělanýho. Byla to opravdu taková trošku anarchie. Hrál, kdo měl čas. Vždycky jsme se sešli a hráli jsme (asi jako se hraje po hospodách). Vůbec jsem to s muzikou nemyslel vážně.

Bavilo mě to hrozně, ale hráli jsme ve Viole, v Triu a nebo třeba v tom klubu Vltava a sem tam po nějakejch hospodách. A jedu jednou tramvají a vidím plakátky vylepený ve všech oknech: Folk a country festival v Lucerně. A tam asi 30 kapel a na prvním místě vidím Banjo Band Ivana Mládka. Já jsem se úplně zděsil. Utíkal jsem za nima, ať to okamžitě vymažou, nebo že tam nejdu.

A co ti na tom vadilo?

Já jsem vlastně neměl kapelu, která by byla schopná vylézt v Lucerně. My měli jen takovou jamsesionovou záležitost. No, a já ty lidi hledal s tím, že tam nepůjdu a já je nenašel... Sídlo měli v Malostranský besedě a tam nikdy nikdo nebyl, a to jsem tam byl asi třikrát. A pak jsem si říkal: No, tak, co. Když už teda tam jsem, tak se pokusím něco udělat. Až pak jsem teprve sehnal dva banjisty a začli jsme cvičit. Nacvičili jsme asi 5 instrumentálek, vůbec o nějakým zpěvu nebyla řeč, natož o mluvení. Jen jsme hráli muziku a mě bavilo i to banjo.

Já jsem teda najednou s překvapením zjistil, že se objevila plejáda vtipnejch písniček a že jsou tvoje. Měl jsem z toho velikou radost. Já jsem se do tý doby považoval za mistra vtipných písní a najednou přišel někdo, kdo mě opravdu o třídu převýšil. Ivane, čím jsi prorazil?

V rádiu byla asi první Rožnovské hodiny. Jako taková parafráze. Rožnovský hodiny byla taky první písnička, kde jsem se pokusil zazpívat. Pak přišla Linda, Prachovský skály,... To byla taková série, která vznikla to samozřejmě náhodou.

A jak jsi tak najednou začal zpívat?

Po tý Lucerně. Tím, že jsme byli hrozná změna. My tam dva dny jenom hráli na banja, housle, harmoniky a najednou jsme přišli s tím trošku jako do swingova útvaru. Tři banja byla pro ty trampy hrozně rajcovní. Měli jsme tam obrovskej úspěch a mně bylo jasný, že je to proto, že jsme byli jiní, nezpívali jsme vůbec nic. Taky nás hnedka kontaktovali Čestmír Klos z Melodie, Titzl, Jiří Havelka za Supraphonu a začli na mě tlačit, ať to proboha zprofesionalizuju, že to je úžasný. Oni ten úspěch zblajzli a neuvědomili si, že to je jen tou změnou. Já jsem se nakonec nechal ukecat a lidi jsem vytáhnul na volnou nohu. Ale neměli jsme kšefty, protože jsme nebyli v rozhlase, v televizi a to nemáš šanci. To znáš, že jo...

Takže to kikslo na těch instrumentálkách. A když jsme takhle přece jenom jezdili po nějakejch těch estrádách, tak na mě pořád tlačili, ať zpíváme. Že to je dobrý, ale že to chce zpívat. Měli pravdu. Tak jsem sehnal Honzu Pacáka. On vynechával, učil kreslení a hrál už s Olympicem. A on mě několikrát vysklil, tak mně nic jinýho nezbejvalo, než začít zpívat. Takhle k tomu došlo. Honza s námi pak nazpíval Chodidla a Upírovu píseň.

Takže začal jsi zpívat a už ti to zůstalo...

Tak už mi to zůstalo... Ale celou dobu tý naší dráhy jsem to snažil zpestřit na deskách. Vždycky jsem zpíval třeba tři písničky a pak jsem dal možnost ještě nějakýmu muzikantovi z kapely. Taky dostávali šanci různí externisti jako Petr Kaňkovský. A taky jsem přibíral ženský, kdy ty první zpívala Drahomíra Vlachová, která zpívala třeba Děvče ze samoobsluhy.

Ivane, kolik jsi absolvoval ve svým životě manželství?

No, jedno, samozřejmě. Asi jsem pro některé konzervativec, ale jsme spolu už 48 let.

Požíváš u svý manželky úcty hvězdy, nebo…

Ne, absolutně ne. (smích)... Takhle, vtipkovat si nedovolím, a už vůbec ne před manželkou. Ale já nikdy doma nevtipkoval. Já vždycky jenom za prachy na pódiu, viď. Ale tak, samozřejmě je sranda i s manželkou...

Ivane, ty jsi velmi romantická bytost, i když jseš technik. Je v tvým životě nějaká nenaplněná láska?

Člověče, já, když jsem měl chuť něco dělat, tak jsem to zkusil. Měl jsem chuť malovat, měl jsem to v rodě, tak jsem maloval. Táta maloval, děda maloval a trošku jsem o tom věděl, protože už jsem byl jako malej kluk furt vláčenej po výstavách. Takže vztah jsem k tomu měl. A taky k tomu došlo zase náhodou. Já jsem samozřejmě v dětství kreslil, táta mě učil kreslit, ale potom jsem se k tomu vrátil až za Banjo Bandu.

Když jsme někdy v roce 1975 vytvořili Banjo Band, bylo potřeba vymyslet nějakou úvodní akci, kam bysme pozvali všecky režiséry a lidi, který měli s branží něco společnýho. A někdo vymyslel, že uděláme vernisáž, všem rozdáme obrazy, aby se na nás pamatovali. Ale nikdo nechtěl nic namalovat, přestože tam byli dobrý výtvarníci jako Honza Bošina. Nakonec to bylo na mně. Tak jsem si od táty půjčil vercajk a namastil jsem za tejden asi 20 pláten. Takovým naivním, trošku tvým stylem. Ale samozřejmě, že odbytým. Ty náměty ale docela zaujaly. Namaloval jsem to a pak se na to vykašlal. Barvy a štětce zase šly do sklepa.

Já tvoje obrazy ale velmi miluju. Takový ty slavný jako Snídaně v krávě. Víš, kterej tvůj obraz mám nejradši? Miluju obraz Lenin na snowboardu. To bych doporučil všem, aby si ho na našli. To je vrchol. Nebo Miloš Zeman na tribuně v Kremlu. Jakej byl, Ivane, tvůj vztah k Beatles a k Rolling Stones?

Člověče, úplně to šlo mimo mě. Nikdo tomu nechce věřit, ale my jsme byli tak zamilovaný do starýho jazzu... Ty taky nakonec, ale pak jsi se vyvíjel dál a přesedlal. Kdežto my jsme u toho vydrželi. Taková banda lidí, který do dneška hrajou ty Jady a Washingtony. Takže když vylezli Beatles, říkali jsme si: „Co to je za pitomce?“ Vůbec nás to nezajímalo a jejich muzika se nám nelíbila. Bylo nám to naprosto cizí. A platí to dones. Jako písničkář ale musím uznat, že to byly krásný, nápaditý věci. Ale ta muzika mi nic neříká.

Ivane, ty jsi měl dokonce některý velmi pěkný ženský v souboru. Jak jsi je hledal?

Různě. První byla Lenka Šindelářová. Kalamity Jane jsme jí říkali v Čundrcountryshow. A pak odešla. Měla nějakej problém. Snad se jí zachtělo jiný kariéry než jen Kalamity. Najednou jsme byli bez ženský. Měli jsme ale různý scénky, tak jsme vzali Plačkovou. Znal jsem jí od vidění, protože se mnou občas jezdila stopem. A pak se Lenka vrátila a my dostali zakázku dělat show pro dospělé. Vymyslel jsem Night klub na kraji města a tam jsme potřebovali nějaký prostitutky. Tak jsme vzali neteř mýho kamaráda Vládi Ženíška Libunu. To aby jsme tam měli něco trošku erotickýho.

Co Pitkin?

Milan Pitkin s náma hrál dlouho. Prodal neuvěřitelný množství desek. On stále jezdí po republice, ale už nedělá ty moje monology. Spíš vypráví, myslím, anekdoty.

Co bys vzkázal mladejm lidem, který chtěj vstoupit na dráhu umělců?

Aby dělali to, co je baví. Motivace nesměj bejt prachy, a taky se to nesmí dělat kvůli nějaký slávě. Nejdůležitější musí bejt zájem.

Jak jsi vzal ten soubor Dědy Mládka? Nebo jak se jmenuje. Bylo to s tvým souhlasem nebo se najednou objevili? A byl jsi v tý době už vůbec dědek?

Najednou se objevili a já jsem jim samozřejmě podepsal, že s tím souhlasím. Ale s tím názvem jsem asi úplně neměl, protože to je trošku klamání spotřebitele. Pořadatelé jim tam napíšou velkým Mládek, a tak tam přijde plno lidí. Neříkám většina, ale plno lidí ke mně pak volá, proč jsem tam nebyl, že jsem byl na plakátech. Je to trošičku takový blbý. Měli by se správně jmenovat jenom Illegal Band nebo něco... nebo aspoň Revival. Ale dělaj to dobře. Svědčí o tom to, že jsou tak dlouho na scéně.

Prostě, máš ještě za svého života Revival...

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty procházejí korekturou.